#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Poranění análního sfinkteru při porodu a anální inkontinence


Obstetric anal sphincter injury and anal incontinence

Objective: The aim of our study is to clarify the problems of OASI (obstetric anal sphincter injuries) and anal incontinence and prevention of this injury. Methods: Review of articles in peer reviewed journals with the usage of Google Scholar function and PubMed. Conclusion: OASI is a severe injury which is more commonly associated with assisted vaginal delivery. This injury cannot be fully prevented, but its incidence can be averted by the usage of selective mediolateral episiotomy, or by other precautionary moves in high risk patients. The treatment of anal incontinence after OASI requires a complex approach and thorough examination. At first delivery, OASI is not a stern indication for caesarean section in accordance with current state of knowledge.

Keywords:

OASI – sphincter injury – anal incontinence – assisted vaginal delivery – vacuum-extraction – forceps


Autoři: Dvořák J.;  Mašata J.;  Švabík K.;  Martan A.
Působiště autorů: Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a VFN v Praze
Vyšlo v časopise: Ceska Gynekol 2021; 86(2): 118-122
Kategorie: Přehledový článek
doi: https://doi.org/10.48095/cccg2021118

Souhrn

Cíl studie: Přiblížení problematiky porodního poranění konečníku (OASI – obstetric anal sphincter injuries) s rizikem následné anální inkontinence a prevence tohoto poranění. Metodika: Rešerše a analýza článků v recenzovaných periodikách, využití funkcí Google Scholar a PubMed a syntéza získaných informací. Závěr: OASI je závažné poranění při porodu, kterému nelze zcela předejít, ale lze jeho incidenci ovlivnit ať již selektivním prováděním mediolaterální epiziotomie, či jinými preventivními opatřeními u rizikových pacientek. Léčba anální inkontinence po OASI vyžaduje komplexní přístup a důkladné vyšetření. OASI u prvního porodu není dle současné odborné literatury striktní indikací k císařskému řezu při dalším těhotenství.

Klíčová slova:

OASI – poranění konečníku – anální inkontinence – operační porod – vakuumextrakce – porodnické kleště

Úvod

Poranění análního sfinkteru při porodu, které je klasifikováno dle A. H. Sultana, je v literatuře uváděno pod anglickou zkratkou OASI (obstetric anal sphincter injury). Incidence tohoto závažného poranění se liší mezi jednotlivými zeměmi, pracovišti a studiemi. Poranění análního sfinkteru je spojováno zejména s následnou anální inkontinencí či dyspareunií a dopadem na kvalitu života žen s tímto poraněním. Je popsáno, že 29,2 % žen s prodělaným OASI udává následné zhoršení kvality života [1]. Velká část žen s tímto poraněním se bojí o svých obtížích mluvit i ze strachu ze sociální stigmatizace. Pacientky si často hledají informace o tomto typu poranění samy a jsou nuceny se spoléhat na různé zdroje, nejčastěji z internetu, jejichž kvalita je často pochybná [2]. Ně­kte­ré studie, které se zabývají touto problematikou, si protiřečí. Rozhodli jsme se provést analýzu současného stavu poznání.

Metodika

Rešerše a analýza článků v recenzovaných periodikách, využití funkcí Google Scholar a PubMed a syntéza získaných informací.

Prevalence

Stanovení prevalence v populaci je u anální inkontinence velmi obtížné, protože mnoho pacientek se bojí se svými obtížemi svěřit lékaři. Na druhou stranu by však mělo být možné určit prevalenci OASI na základě statistických údajů odesílaných porodnicemi. Většina autorů se však shoduje, že toto poranění je pod dia­gnostikováno ať již sníženým stupněm při klasifikaci poranění, či úplným vynecháním jeho záznamu v porodnici [3].

Prevalence OASI u spontánního porodu je v námi vyhodnocovaných studiích udávána mezi 1,52 a 13,40 % [4–10]. Prevalence OASI po operačním vaginálním porodu je udávána až 26,7 % [11].

Anální inkontinence je v těhotenství velmi častá, udává ji i 23 % žen bez poranění sfinkteru [12]. Prevalence anální inkontinence stoupá po OASI, 16,34–30 % žen s OASI udává pocit anální inkontinence po porodu [13,14]. U žen s OASI IIIc. a IV. stupně byla prevalence anální inkontinence až 59 % [12]. Únik moči a zároveň anální inkontinenci (tzv. dvojitou inkontinenci) po porodu udává až 13 % žen [15].

Rizikové faktory

Poranění análního sfinkteru při porodu nelze zcela předejít, ale existují rizikové faktory, které jeho incidenci zvyšují. Inkontinence stolice a moči je po spontánním porodu 3× vyšší než po císařském řezu. Riziko anální inkontinence je OASI ještě zvýšeno [15].

Operační vaginální porod je nejčastěji citovaným rizikovým faktorem. Použití porodnických kleští při porodu signifikantně zvyšuje riziko vzniku OASI [3,9,12]. Operační vaginální porod bez mediolaterální epiziotomie je uváděn jako další signifikantní rizikový faktor [3]. Porod vakuumextrakcí riziko anální inkontinence nezvyšuje [12].

Císařský řez v anamnéze rodičky je uváděn dle ně­kte­rých prací jako rizikový faktor pro OASI při vaginálním vedení porodu. Například O’Leary et al ve své studii poukazují na 3,5% riziko vzniku OASI při vaginálním vedení porodu u žen s císařským řezem v anamnéze a nepopisují signifikantní zvýšení rizika OASI oproti kontrolní skupině prvorodiček po vaginálním porodu [9]. Retrospektivní případová studie D’Souzy et al udává 8,1% riziko OASI u vaginálního porodu žen s císařským řezem v anamnéze oproti kontrolní skupině prvorodiček s adjusted odds ratio (AOR) 1,42 [6]. Zároveň udává dvojnásobné riziko OASI při vaginálním porodu pro ženy s akutním císařským řezem v anamnéze v porovnání s plánovaným císařským řezem v anamnéze. Rozdíly mezi studiemi mohou být dány přístupem na jednotlivých pracovištích.

Riziko OASI ovlivňuje při vaginálním porodu více faktorů na straně matky. Riziko OASI stoupá s věkem rodičky [6,12], dále je poukazováno na vyšší riziko poranění hráze a OASI u obézních žen [16]. Stupeň poranění ovlivňuje i délka perinea. Studie ukázaly, že čím je perineum kratší, tím je větší riziko vzniku OASI [17].

Známým rizikovým faktorem vzniku OASI je porodní hmotnost novorozence. Se stoupající hmotností novorozence stoupá riziko vzniku OASI [6,7,18].

Etnická skupina je dalším faktorem ovlivňujícím vznik OASI a anální inkontinence. Vyšší riziko OASI je popsáno u asijského etnika žijícího v zemích západního typu oproti asijským zemím [17]. U Asiatů a černochů je vyšší incidence OASI při porodu do vody [10]. U bělošského etnika je popsáno výrazně vyšší riziko anální inkontinence oproti černošskému etniku, kdy je udáváno odds ratio (OR) 1,83 [19].

Způsob vedení porodu se také může projevovat jako rizikový faktor vzniku OASI. Snaha o omezení počtu císařských řezů v Austrálii souvisí s navýšením počtu klešťových porodů, což je spojováno s vyšším rizikem vzniku OASI [20]. Vedení porodu v centrech řízených porodní asistentkou v Irsku je spojeno se zvýšením rizika vzniku OASI (4,9 % [39/ 793]) oproti centrům vedeným lékařským personálem (2,5 % [62/ 2467]); OR 2,01 [18]. Protahovaná druhá doba porodní je spojena s vyšším rizikem vzniku OASI [9,10]. Vedení porodu bez zásahů (jako je např. dirupce vaku blan, augmentace porodu při nedostatečné progresi vaginálního nálezu aj.) je spojováno s vyšším výskytem OASI [4].

Porod do vody jakožto rizikový faktor OASI je sporný. Dle studie Prestona et al porovnávající porody na suchu a do vody je incidence OASI 3,3 % a porod do vody je spojen s OR 2,10 oproti běžnému vaginálnímu porodu [10]. Studie Burnse et al popisuje incidenci OASI při porodu do vody 3,2 % u prvorodiček (1,9 % vč. vícerodiček), což je autory považováno za nízkou incidenci OASI [5].

Avulzní poranění musculus levator ani se současným OASI je dalším rizikovým faktorem vzniku anální inkontinence [21].

Dia­gnostika

Základním vyšetřením po porodu je palpační vyšetření per rectum, při kterém je možno dia­gnostikovat i mírné porušení kontinuity externího análního sfinkteru. Palpační vyšetření per rectum je po porodu nutnost. V USA provádí toto vyšetření rutinně pouze 13,6 % porodních asistentek a pouze 20 % porodních asistentek provádějících suturu trhliny perinea vyšetřuje per rectum [22].

Ultrazvukové vyšetření konečníku specialistou dokáže snadno objevit nepoznaný defekt v externím análním sfinkteru či defekt po špatném hojení. Ultrazvukové vyšetření konečníku se nejčastěji provádí po šestinedělí zavedením endoanální ultrazvukové sondy či přiložením ultrazvukové sondy na perineum nebo vaginální ultrazvukové sondy do introitu. Studie Cattaniho et al poukazuje na lepší zobrazení sfinkteru transperineálním přístupem než introitálním přístupem vaginální sondou [23]. Pacientky více tolerují perineální zobrazení konečníku než endoanální vyšetření [24]. Ultrazvukové vyšetření je prováděno za kontrakce konečníku. Studie Subramaniama et al ukazuje, že při hodnocení kontinuity sfinkteru porovnáváním snímků za kontrakce a v klidu je 98,9 % finálních hodnocení snímků identických [25].

Specializované dotazníky (podle S. D. Wexnera, C. J. Vaizeyho či St. Mark’s score aj.) jsou nejefektivnějším způsobem dia­gnostiky anální inkontinence. Je doporučeno používat dotazníky schválené odbornou společností. Dotazníky specializované na anální inkontinenci jsou považovány za přesnější než cílené dotazy lékaře a mohou být vyplněny lékařem za přítomnosti pacientky či je může žena vyplnit sama v soukromí. Je otázkou, jakou výpovědní hodnotu mají dotazníky vyplněné za přítomnosti lékaře, kdy se žena může stydět a zlehčovat své obtíže [26]. Studie Nordervala et al ale ukazuje shodné výsledky jak při vyplnění dotazníku pacientkou, tak při pohovoru a vyplnění dotazníku lékařem [27]. Výsledky dotazníků je vhodné korelovat s dalšími vyšetřeními, kdy např. inkontinence plynů je signifikantně spojena s defektem externího sfinkteru dia­gnostikovaným při vyšetření ultrazvukem [14].

Léčba

Ošetření OASI lékařem se provádí ihned po porodu na operačním sále. Ošetření OASI má být provedeno ve svodné či celkové anestezii. Pacientka s OASI by měla následně dodržovat režimová opatření po dobu hojení. Cílem této práce není popsat přesný způsob ošetření tohoto typu poranění.

Pacientky s anální inkontinencí po porodu se často snaží si pomoci samy. Pacientky mohou např. omezit příjem látek, které snižují tuhost stolice (tuky v potravě, alkohol a kofein), a tím snížit své obtíže. Dále mohou volit možnost užívání doplňků stravy na zpevnění stolice, jako je např. vláknina. Samoléčba anální inkontinence není příliš úspěšná a až 60 % žen se snaží řešit své obtíže samoléčbou roky předtím, než vyhledají odbornou lékařskou pomoc. Většina z těchto žen udává, že jejich samoléčba nebyla efektivní [13].

Snaha o farmakologickou léčbu anální inkontinence po porodu není příliš úspěšná a nejedná se o kauzální terapii. Review Bacha et al zabývající se podáváním estrogenů pacientkám s anální inkontinencí přinesla rozporuplné výsledky a ohledně účinnosti estrogenů popisuje nutnost dalšího výzkumu [28]. Účinek darifenacinu je popsán u žen s močovou i anální inkontinencí. Tato studie poukazuje na možnost zmírnění příznaků anální inkontinence pomocí léčby antimuskariniky [29]. Je nutné provedení dalšího výzkumu na vliv užívání antimuskarinik a léčby anální inkontinence. Užívání léků na snížení frekvence stolice (jako např. léků obsahujících loperamid) vede ke zpevnění stolice a zvýšení napětí análního svěrače, a tím snížení obtíží spojených s anální inkontinencí, ale má i nežádoucí účinky a může pacientku vážně poškodit.

Rehabilitace pánevního dna u žen s OASI brzy po porodu se jeví jako možnost snížení příznaků anální inkontinence [30]. Provedení sfinkteroplastiky u symptomatických žen s defektem sfinkteru dia­gnostikovaným ultrazvukovým vyšetřením je vhodnou metodou léčby. Sakrální neuromodulace nebo aplikace látky ke zvýšení odporu v rektu, tzv. bulking agentu, jsou možné způsoby léčby při nízkém účinku sfinkteroplastiky či její nevhodnosti.

Prevence OASI

Poranění análního sfinkteru při porodu významně ovlivňuje kvalitu života žen. Je nutno se snažit mu předejít a při přítomnosti rizikových faktorů zvážit preventivními kroky.

Jako vhodná prevence OASI je popisováno selektivní provádění mediolaterální epiziotomie [9,14,31], která je spojena s kratším časem ošetření a nižší spotřebou šicího materiálu oproti laterální epiziotomii [32]. V případě provedení laterální epiziotomie je hojení a pooperační bolest srovnatelná s mediolaterální epiziotomií [33]. Výrazné snížení OASI je popsáno při rutinním používání epiziotomie u operačního vaginálního porodu, kdy u prvorodičky dochází ke snížení rizika ze 14 na 2,5 % při vakuumextrakci a z 26,7 na 3,4 % při klešťovém porodu [11]. Epiziotomie provedená při prořezávání hlavičky není spojena s vyšším rizikem vzniku OASI a jeví se jako vhodnější z hlediska menší velikosti rány a menší krevní ztráty [34]. Doporučený úhel epiziotomie (úhel, který svírá sutura epiziotomie vůči mediální čáře) je 60°, přičemž za správné provedení je považováno rozmezí 40–60°. Správné provedení mediolaterální epiziotomie přímo souvisí s rizikem OASI, avšak podle studie Andrewse et al pouze 22 % lékařů provedlo skutečně mediolaterální epiziotomii (z porodních asistentek žádná) [35]. Edukací personálu je možné dosáhnout správného provádění epiziotomie. Ve Spojeném království jsou již rozšířeným patentovaným nástrojem nůžky Episcissors-60™, které zajišťují přesné provedení epiziotomie pod úhlem 60° na rozdíl od v klinické praxi běžného odhadování úhlu. Tento typ nůžek snížil incidenci OASI se zachováním stejné frekvence epiziotomií [36]. Je popsáno, že zavedení Episcissors-60™ snížilo výskyt OASI při epiziotomii o 29 % [37].

Chránění hráze je v literatuře často uváděno jako sporné, ale přesto je doporučováno na většině pracovišť. Na modelu hráze za porodu při jejím chránění je popsáno snížení napětí až 39 % [38]. Redukce OASI až o 50 % je popsána po zavedení programu na nácvik chránění hráze [39].

Jako protektivní faktor poranění hráze a vzniku OASI je uváděno použití epidurální analgezie při porodu [9,40].

Jako vhodná možnost ovlivnění porodního poranění je udávána perineální masáž, kdy při jejím pravidelném provádění v těhotenství dochází ke zkrácení druhé doby porodní a snížení počtu poranění hráze včetně OASI [16]. V klinické praxi se můžeme setkat s pomůckami, které jsou inzerovány, že omezí porodní poranění, ale studie zabývající se pomůckou Epi-No® neprokázaly žádný užitek jejího používání ať už ve snížení počtu epiziotomií, či OASI, nebo avulze musculus levator ani [41,42].

Vedení porodu po OASI

Otázky ohledně způsobu vedení dalšího porodu u žen s prodělaným OASI stále přetrvávají. První porod s OASI ovlivňuje rozhodnutí o způsobu dalšího porodu u 48 % žen. Z celkového počtu 40 % žen, které znovu neotěhotněly, udává 36 % žen jako důvod prodělané OASI [43].

U žen s prodělaným OASI a následným vaginálním porodem nedochází ke zhoršení obtíží spojených s anální inkontinencí [44,45] a rovněž nebyly nalezeny žádné nové defekty při ultrazvukovém vyšetření [44]. U žen, které se rozhodly kvůli prodělanému OASI rodit dále císařským řezem, je popsána nižší kvalita života oproti ženám, které se rozhodly podruhé pro spontánní porod [45]. Lze uvažovat, že pro porod císařským řezem se rozhodly ženy s těžší formou anální inkontinence. Vedení porodu císařským řezem u žen s prodělaným OASI a defektem análního sfinkteru dle ultrazvukového vyšetření nemělo vliv na snížení anální inkontinence [46]. Většina autorů se přiklání k možnosti vaginálního vedení porodu u žen bez příznaků anální inkontinence. Provedení mediolaterální epiziotomie při vaginálním vedení porodu snižuje riziko opakovaného vzniku OASI o 80 % [7].

Závěr

Poranění análního sfinkteru při porodu nelze zcela předejít, ale lze jeho incidenci ovlivnit ať již selektivním prováděním mediolaterální epiziotomie, či jinými preventivními opatřeními u rizikových pacientek. Léčba anální inkontinence po OASI vyžaduje komplexní přístup a důkladné vyšetření. OASI u prvního porodu není dle současné odborné literatury striktní indikací k císařskému řezu při dalším těhotenství.

Doručeno/Submitted: 3. 11. 2020

Přijato/Accepted: 8. 1. 2021

MUDr. Jan Dvořák

Gynekologicko-porodnická klinika

1. LF UK a VFN v Praze

Apolinářská 18

128 00 Praha 2

jan.dvorak2@vfn

Publikační etika: Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do bio­medicínských časopisů.

Publication ethics: The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE “uniform requirements” for bio­medical papers.

Konflikt zájmů: Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie/ práce nemají žádný konflikt zájmů.

Conflict of interests: The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning the drugs, products or services used in the study.

Poděkování: Děkuji za trpělivost a za pomoc s přípravou tohoto článku spoluautorům.

Acknowledgment: Thank you for your patience and help the co-authors with preparing this article.


Zdroje

1. Jangö H, Langhoff-Roos J, Rosthøj S et al. Wexner score and quality of life in women with obstetric anal sphincter injury. Int Urogynecol J 2019; 31(6): 1115–1121. doi: 10.1007/ s00192-019-04134-1.

2. Ghai V, Pergialiotis V, Jan H et al. Obstetric anal sphincter injury: a systematic review of information available on the internet. Int Urogynecol J 2019; 30(5): 713–723. doi: 10.1007/ s00192-018-3753-9.

3. Anglim B, Kelly L, Fitzpatrick M. Risk factors and outcome of repair of obstetric anal sphincter injuries as followed up in a dedicated perineal clinic. Int Urogynecol J 2019; 30(10): 1649–1655. doi: 10.1007/ s00192-019-03960-7.

4. Beale M, Petros P. Passive management of labour may predispose to anal sphincter injury. Int Urogynecol J 2020; 31(9): 1943–1947. doi: 10.1007/ s00192-019-04183-6.

5. Burns E, Price L, Carpenter J et al. Predictors of obstetric anal sphincter injury during waterbirth: a secondary analysis of a prospective observational study. Int Urogynecol J 2019; 31(3): 651–656. doi: 10.1007/ s00192-019-04167-6.

6. D’Souza JC, Monga A, Tincello DG. Risk factors for obstetric anal sphincter injuries at vaginal birth after caesarean: a retrospective cohort study. Int Urogynecol J 2019; 30(10): 1747–1753. doi: 10.1007/ s00192-019-03978-x.

7. D’Souza JC, Monga A, Tincello DG et al. Maternal outcomes in subsequent delivery after previous obstetric anal sphincter injury (OASI): a multi-centre retrospective cohort study. Int Urogynecol J 2019; 31(3): 627–633. doi: 10.1007/ s00192-019-03983-0.

8. Lincová M, Neumannová H, Mikysková I et al. Porodní poranění análního sfinkteru – analýza vlastního souboru rodiček mezi lety 2015–2017. Ceska Gynekol 2019; 84(1): 18–22.

9. O’Leary BD, Nolan CE, Ciprike V. Single prior caesarean section and risk of anal sphincter injury. Int Urogynecol J 2019; 30(6): 959–964. doi: 10.1007/ s00192-018-3797-x.

10. Preston HL, Alfirevic Z, Fowler GE et al. Does water birth affect the risk of obstetric anal sphincter injury? Development of a prognostic model. Int Urogynecol J 2019; 30(6): 909–915. doi: 10.1007/ s00192-019-03879-z.

11. van Bavel J, Hukkelhoven CW, de Vries C et al. The effectiveness of mediolateral episiotomy in preventing obstetric anal sphincter injuries during operative vaginal delivery: a ten-year analysis of a national registry. Int Urogynecol J 2017; 29(3): 407–413. doi: 10.1007/ s00192-017-3422-4.

12. Everist R, Burrell M, Mallitt KA et al. Postpartum anal incontinence in women with and without obstetric anal sphincter injuries. Int Urogynecol J 2020; 31(11): 2269–2275. doi: 10.1007/ s00192-020-04267-8.

13. Bliss DZ, Gurvich OV, Patel S et al. Self-management of accidental bowel leakage and interest in a supportive m-Health app among women. Int Urogynecol J 2019; 31(6): 1133–1140. doi: 10.1007/ s00192-019-04192-5.

14. Cattani L, Gillor M, Dietz HP. Does flatus incontinence matter? Int Urogynecol J 2019; 30(10): 1673–1677. doi: 10.1007/ s00192-018-3835-8.

15. Johannessen HH, Stafne SN, Falk RS et al. Prevalence and predictors of double incontinence 1 year after first delivery. Int Urogynecol J 2018; 29(10): 1529–1535. doi: 10.1007/ s00192-018-3577-7.

16. Dieb AS, Shoab AY, Nabil H et al. Perineal massage and training reduce perineal trauma in pregnant women older than 35 years: a randomized controlled trial. Int Urogynecol J 2019; 31(3): 613–619. doi: 10.1007/ s00192-019-03937-6.

17. Bates LJ, Melon J, Turner R et al. Prospective comparison of obstetric anal sphincter injury incidence between an Asian and Western hospital. Int Urogynecol J 2018; 30(3): 429–437. doi: 10.1007/ s00192-018-3649-8.

18. O’Leary BD, Ciprike V. Are women attending a midwifery-led birthing center at increased risk of anal sphincter injury? Int Urogynecol J 2020; 31(3): 583–589. doi: 10.1007/ s00192-019-04218-y.

19. Wang R, Muñoz A, Blomquist JL et al. Association of race with anal incontinence in parous women. Int Urogynecol J 2019; 31(3): 545–551. doi: 10.1007/ s00192-019-04144-z.

20. Kamisan Atan I, Lai SK, Langer S et al. The impact of variations in obstetric practice on maternal birth trauma. Int Urogynecol J 2019; 30(6): 917–923. doi: 10.1007/ s00192-019-03887-z.

21. van der Vlist M, Oom D, van Rosmalen J et al. Parturition mode recommendation and symptoms of pelvic floor disorders after obstetric anal sphincter injuries. Int Urogynecol J 2020; 31(11): 2353–2359. doi: 10.1007/ s00192- 020-04241-4.

22. Diko S, Guiahi M, Nacht A et al. Prevention and management of severe obstetric anal sphincter injuries (OASIs): a national survey of nurse-midwives. Int Urogynecol J 2019; 31(3): 591–604. doi: 10.1007/ s00192-019-03897-x.

23. Cattani L, Van Schoubroeck D, Housmans Set al. Exo-anal imaging of the anal sphincter: a comparison between introital and transperineal image acquisition. Int Urogynecol J 2020; 31(6): 1107–1113. doi: 10.1007/ s00192-019-04122-5.

24. Hubka P, Švabík K, Mašata J et al. Pilotní studie srovnávající snášenlivost transperineálního a endoanálního ultrazvukového vyšetření svěrače konečníku. Ceska Gynekol 2019; 84(2): 111–114.

25. Subramaniam N, Robledo KP, Dietz HP. Anal sphincter imaging: better done at rest or on pelvic floor muscle contraction? Int Urogynecol J 2019; 31(6): 1191–1196. doi: 10.1007/ s00192-019-04130-5.

26. Gray TG, Vickers H, Jha S et al. A systematic review of non-invasive modalities used to identify women with anal incontinence symptoms after childbirth. Int Urogynecol J 2018; 30(6): 869–879. doi: 10.1007/ s00192-018-3819-8.

27. Norderval S, Rydningen M, Falk R et al. Strong agreement between interview-obtained and self-administered Wexner and St. Mark’s scores using a single questionnaire. Int Urogynecol J 2019; 30(12): 2101–2108. doi: 10.1007/ s00192-019-03945-6.

28. Bach FL, Sairally BZ, Latthe P. Effect of oestrogen therapy on faecal incontinence in postmenopausal women: a systematic review. Int Urogynecol J 2020; 31(7): 1289–1297. doi: 10.1007/ s00192-020-04252-1.

29. Kissane LM, Martin KD, Meyer I et al. Effect of darifenacin on fecal incontinence in women with double incontinence. Int Urogynecol J 2020. doi: 10.1007/ s00192-020-04369-3. Online ahead of print.

30. Mathé M, Valancogne G, Atallah A et al. Early pelvic floor muscle training after obstetrical anal sphincter injuries for the reduction of anal incontinence. Eur J Obstet Gynecol Reprod Biol 2016; 199: 201–206. doi: 10.1016/ j.ejogrb.2016.01.025.

31. Serati M, Salvatore S, Rizk D. Episiotomy in modern clinical practice: friend or foe? Int Urogynecol J 2019; 30(5): 669–671. doi: 10.1007/ s00192-019-03912-1.

32. Karbanova J, Rusavy Z, Betincova L et al. Clinical evaluation of peripartum outcomes of mediolateral versus lateral episiotomy. Int J Gynaecol Obstet 2013; 124(1): 72–76. doi: 10.1016/ j.ijgo.2013.07.011.

33. Karbanova J, Rusavy Z, Betincova L et al. Clinical evaluation of early postpartum pain and healing outcomes after mediolateral versus lateral episiotomy. Int J Gynaecol Obstet 2014; 127(2): 152–156. doi: 10.1016/ j.ijgo.2014.05.025.

34. Rusavy Z, Karbanova J, Kalis V. Timing of episiotomy and outcome of a non-instrumental vaginal delivery. Acta Obstett Gynecol Scand 2015; 95(2): 190–196. doi: 10.1111/ aogs.12814.

35. Andrews V, Thakar R, Sultan AH et al. Are mediolateral episiotomies actually mediolateral? BJOG 2005; 112(8): 1156–1158. doi: 10.1111/ j.1471-0528.2005.00645.x.

36. Divakova O, Khunda A, Ballard PA. Episcissors-60™ and obstetrics anal sphincter injury: a systematic review and meta-analysis. Int Urogynecol J 2019; 31(3): 605–612. doi: 10.1007/ s00192-019-03901-4.

37. Koh LM, van Roon Y, Pradhan A et al. Impact of the EPISCISSORS-60 mediolateral episiotomy scissors on obstetric anal sphincter injuries: a 2-year data review in the United King­dom. Int Urogynecol J 2020; 31(9): 1729–1734. doi: 10.1007/ s00192-019-04201-7.

38. Jansova M, Kalis V, Rusavy Z et al. Modeling manual perineal protection during vaginal delivery. Int Urogynecol J 2013; 25(1): 65–71. doi: 10.1007/ s00192-013-2164-1.

39. Laine K, Skjeldestad FE, Sandvik L et al. Incidence of obstetric anal sphincter injuries after training to protect the perineum: cohort study. BMJ Open 2012; 2(5): e001649. doi: 10.1136/ bmjopen-2012-001649.

40. Urbankova I, Grohregin K, Hanacek J et al. The effect of the first vaginal birth on pelvic floor anatomy and dysfunction. Int Urogynecol J 2019; 30(10): 1689–1696. doi: 10.1007/ s00192-019-04044-2.

41. Brito LG, Ferreira CH, Duarte G et al. Antepartum use of Epi-No birth trainer for preventing perineal trauma: systematic review. Int Urogynecol J 2015; 26(10): 1429–1436. doi: 10.1007/ s00192-015-2687-8.

42. Kamisan Atan I, Shek KL, Langer S et al. Does the Epi-No® birth trainer prevent vaginal birth-related pelvic floor trauma? A multicentre prospective randomised control­led trial. BJOG 2016; 123(6): 995–1003. doi: 10.1111/ 1471-0528.13924.

43. Evans E, Falivene C, Briffa K et al. What is the total impact of an obstetric anal sphincter injury? An Australian retrospective study. Int Urogynecol J 2019; 31(3): 557–566. doi: 10.1007/ s00192-019-04108-3.

44. Jordan PA, Naidu M, Thakar R et al. Effect of subsequent vaginal delivery on bowel symptoms and anorectal function in women who sustained a previous obstetric anal sphincter injury. Int Urogynecol J 2018; 29(11): 1579–1588. doi: 10.1007/ s00192-018-3601-y.

45. Webb SS, Sitch A, MacArthur C. The impact of mode of subsequent birth after obstetric anal sphincter injury on bowel function and related quality of life: a cohort study. Int Urogynecol J 2020; 31(11): 2237–2245. doi: 10.1007/ s00192-020-04234-3.

46. Abramowitz L, Mandelbrot L, Bourgeois Moine A et. al. Cesarean section in the second delivery to prevent anal incontinence after asymptomatic obstetrical anal sphincter injury: the EPIC multicenter randomized trial. BJOG 2020; 128(4): 685–693. doi: 10.1111/ 1471-0528.16452.

Štítky
Dětská gynekologie Gynekologie a porodnictví Reprodukční medicína

Článek vyšel v časopise

Česká gynekologie

Číslo 2

2021 Číslo 2

Nejčtenější v tomto čísle
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#