#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Jubilantka prof. MUDr. Jitka Kobilková, DrSc. F.I.A.C.


Vyšlo v časopise: Ceska Gynekol 2008; 73(4): 268

Uprostřed letošního léta slaví prof. Kobilková své kulaté životní jubileum. Pro nejbližší přátele a spolupracovníky je to vítanou příležitostí k upřímnému blahopřání, ale pro širokou odbornou veřejnost také možností připomenutí a ocenění bohatých celoživotních výsledků její pilné a velice úspěšné odborné, vědecké a pedagogické činnosti.

Původem z Polabí, prof. Kobilková vyrůstala v jednoduchých životních podmínkách, které ji se skromností doprovázejí dosud. Své životní plány spojila s medicínou, které vše cílevědomě podřídila. V roce 1952 velice úspěšně dokončila studium na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze. Značně prospěšný byl její dvouletý pobyt na chirurgickém a gynekologickém oddělení nemocnice v Berouně, kde v praxi poznala vysokou úroveň práce primářů těchto oborů.

jp_633_p_1
Obr. 1. jp_633_p_1

V roce 1954 byla na základě výsledků konkurzního řízení přijata na I. gynekologicko-porodnickou kliniku FVL UK v Praze, kterou v tu dobu vedl znamenitý odborník a pedagog prof. dr. K. Klaus. Jitka Kobilková patří mezi jeho obdivovatele a je také jedním z jeho posledních žáků. Při své činnosti na klinice postupně pracovala na všech porodnických i gynekologických úsecích kliniky. Byla to znamenitá erudice pod vedením špičkových českých odborníků. Zásady české porodnické školy se tak učila přímo u prof. A. Kotáska, v čele operačního úseku byl jeden z našich nejlepších operatérů prof. V. Šnaid, onkologické oddělení vedl prof. J. Venta. Velkou roli pro další rozvoj osobnosti dr. Kobilkové sehrál doc. J. Málek, který ji zasvěcoval do metod vědecko výzkumné práce a také ji oborově nasměroval na oblast endokrinologie. Poznání vědecké práce doc. J. Herolda (I. gynekologická klinika) a dr. F. Luksche (II. gynekologická klinika) a následná spolupráce s prof. dr. Židovským (ÚPMD) a dr. J. Sirackým (Onkologický ústav Bratislava) definitivně zaměřily doktorku Kobilkovou do oblasti cytodiagnostiky. Když k tomu přistoupila pracovní píle a soustavné studium, vytvořily se tak předpoklady rychlého odborného a vědeckého růstu. Bylo to brzké a úspěšné složení atestací I. a II. stupně (1956, 1959), stejně tak obhájení kandidátské a doktorské práce (1965, 1975).

Velmi bohaté je písemnictví prof. Kobilkové. Je to 11 monografií a příruček, které jsou věnovány cytodiagnostice, jako spoluautorka se podílela na 24 monografiích, 507 dalších publikací bylo vydáno doma i v zahraničí, úctyhodný je počet 485 přednášek.

Vysoká úroveň vědeckých prací je podložena vždy značným počtem pozorování, správným způsobem zpracování a jejich závěry jsou přesně definovány. Práce obsahují velký počet prioritních poznatků, které byly oceněny také ve světovém měřítku. To přineslo i členství v prestižních organizacích – kupř. Mezinárodní cytologické akademii (M.I.A.C. a později F.I.A.C.).

V roce 1977 byla prof. Kobilková jmenována profesorkou gynekologie a porodnictví jako první žena v našem státě a o rok později byla ustanovena přednostkou II. gynekologicko-porodnické kliniky FVL UK v Praze.

Profesorka Kobilková dodnes velmi ráda učí. Vydala celou řadu učebnic a skript velice citlivě členěných a obsahově odstupňovaných podle poslání (postgraduální, pregraduální, a to i pro stomatology, bakalářské, středně zdravotnické). Didakticky jsou na vysoké úrovni také přednášky – obdiv zasluhuje jejich písemná příprava, srozumitelnost a průběžná aktualizace.

Uvedené řádky jsou pouze malým nástinem bohaté činnosti prof. Kobilkové. Vždy stačila plnit celou řadu dalších úkolů včetně role vzorné matky, později babičky, či dokonce prababičky.

Kritickým zlomem se zdál být rok 2001, kdy prodělala těžký, život ohrožující úraz – zprávy odborníků vyznívaly značně chmurně. Potěšilo mne, když jsem četl kapitolu, kterou již po úraze prof. Kobilková přispěla do právě vydávané knihy. Ještě větší radost jsem měl, když jsem v Apolinářské ulici spatřil drobnou postavu paní profesorky, jak s pomocí berličky a s malým baťůžkem opět pádí na kliniku.

Při osmdesátce se většinou pouze vzpomíná a přeje nějaké to zdravíčko. Dnešní přání však musíme zakončit jinak.

Paní profesorko, přejeme Vám hodně radosti z Vaší rodiny a mnoho Vašeho příslovečného elánu a pohody pro splnění Vašich náročných úkolů.

Evžen Čech


Štítky
Dětská gynekologie Gynekologie a porodnictví Reprodukční medicína

Článek vyšel v časopise

Česká gynekologie

Číslo 4

2008 Číslo 4

Nejčtenější v tomto čísle
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#