Vaginální rekonstrukce prolapsu pánevních orgánů: efekt, komplikace, vliv na močové a pohlavní funkce a kvalitu života ve dvouletém follow-up Část II – Funkce a komplikace urologické
Vaginal reconstruction for the remedy of pelvic organ prolapse: the effect, influence on urinary and sexual function and quality of life in two-years follow-up Part II – Urinary tract: function and complications
Objective:
To evaluate the effect, risks and benefits of vaginal reconstruction surgery for pelvic organ prolapse (POP). This article (part II of the study) focuses on the urinary tract.
Design:
Clinical prospective non-randomized trial, two years follow-up.
Setting:
Obstetrics and Gynecology Department, Merciful Brothers Hospital, Brno.
Materials and methods:
The cohort consisted of 410 women who underwent anterior and/or posterior vaginal repair in our hospital in the period from 1. 3. 2012 to 28. 2. 2014. From among the total, 297 women received transvaginal mesh (TVM group, mostly for the higher degree of prolapse), 113 women underwent “native tissue reconstruction” – NT group. The status was evaluated preoperatively, in the early postoperative period and 2 – 6 – 12 and 24 months after the surgery.
Results:
The incontinence questionnaire ICSI-SF: average score preoperatively, after 12 and 24 months: NT group: 7.1 – 4.5 – 2.6. TVM group: 4.0 – 2.5 – 2.6. Low urinary tract symptoms (LUTS): preoperatively NT group 72% women, mostly combined (impaired both capture and evacuation) in 27.9%, incontinence mixed (MUI) 15.3% and stress (SUI) 9.0%. TVM group – LUTS in 74.3% women, combined difficulties (27.4%) were followed by evacuation problems (16.2%) and 6.8% resp. 3.0% MUI and SUI. Two years after: without any LUTS were 46.1% and 55.3% in the NT resp. TVM group. The most frequented symptom was incontinence (MUI – SUI – UUI in 7.9 – 5.6 – 4.5%), followed by urgency in 5.4% after TVM, whereas in the NT group prevailed UUI (urgent incontinence) 10.1%. Both SUI and combined problems had 7.9% women and MUI resp. urgency was in 4.5% each.
Complications according to the International ICS/IUGA classification:
T1 (0–48 hours): retention (PVR >100 ml) and/or bacteriuria in the NT group had 11 women (9.7%), in the TVM group 39 women + twice bladder perforation (altogether 13.8%). The maximum of complications was detected in the period T2 and T3 (2–6 resp. 6–12 months after surgery): in the NT group 41.7% resp. 46.0% of controls, in half of them SUI. In the TVM group the overall number of complications was 29.4% resp. 29.1%, the most often was SUI. The last period T4 (over 12 months) – LUTS detected in 37.1% of controls in the NT group, in 23.9% after TVM, in both groups predominantly incontinence (NT: UUI – SUI – MUI in 12.9% – 10.0% and 8.6%, TVM: SUI – MUI – UUI in 8.5% – 6.9% and 3.6%). Other problems were rare. Re-operation for incontinence: in the NT group 11x (10.6%), after TVM surgery 36x (12.1%), with 3 (NT) resp. 15 (TVM) cases for SUI de novo.
Conclusion:
LUT dysfunction develops and/or progresses with the progress of prolapse. Evacuation difficulties are prevalent, often with the occult stress incontinence. Prolapse correcting restores normal miction, SUI may then occur. With the increasing age and time after surgery there is increasing number of mixed and urgent incontinence. With them, women should be counseled and the LUTS should be then lege artis solved.
Keywords:
pelvic organ prolapse, transvaginal mesh, colporrhaphy, complications, long-term follow-up, incontinence, low urinary tract symptoms
Autoři:
I. Čadková; I. Huvar
Působiště autorů:
Gynekologicko-porodnické oddělení Nemocnice Milosrdných bratří, Brno, primář MUDr. I. Huvar, CSc.
Vyšlo v časopise:
Ceska Gynekol 2018; 83(2): 94-102
Souhrn
Cíl studie:
Vyhodnocení efektu a rizik vaginální rekonstrukce prolapsu pánevních orgánů (POP). Tento článek (část II studie) je zaměřen na močové cesty.
Typ studie:
Klinická prospektivní nerandomizovaná studie – dvouleté sledování.
Název a sídlo pracoviště:
Gynekologicko-porodnické oddělení Nemocnice Milosrdných bratří p.o., Brno.
Metodika:
Sledovány byly všechny vaginální rekonstrukční operace provedené na našem pracovišti v období od 1. 3. 2012 do 28. 2. 2014. Z celkových 410 operací byla provedena u 113 žen „klasická“ rekonstrukce (skupina NT – „natural tissue“), u 297 případů užit vaginální implantát (skupina TVM – „transvaginal mesh“). Hodnocení: předoperačně, v časném pooperačním období a za 2 – 6 – 12 a 24 měsíců (dotazník na inkontinenci ICIQ-short form, obtíže a komplikace v oblasti močového ústrojí).
Výsledky:
ICIQ-SF – průměrné skóre v NT skupině: předoperačně 7,1 bodů, za 12 a 24 měsíců 4,5 resp. 3,3 bodů. V TVM skupině 4,0 bodů předoperačně, poté 2,5 resp. 2,6 bodů. Dysfunkce urotraktu před operací: v NT skupině u 72,1 % žen s převahou kombinovaných (jímacích i evakuačních) obtíží (27,9 %), následně smíšenou (MUI) – 15,3 % a stresovou inkontinencí (SUI) – 9,0%. U TVM skupiny mělo předoperačně obtíže 74,3 % žen, opět s převahou obtíží kombinovaných (27,4 %), následně evakuačních (16,2 %) a jen 6,8 % resp. 3,0 % MUI a SUI. Na konci sledování bylo bez obtíží 46,1 % v NT resp. 55, 3% v TVM skupině. Nejčetnějším symptomem byla inkontinence (po TVM smíšená – stresová – urgentní u 7,9 – 5,6 – 4,5 %), následně urgence/frekvence (OAB dry) v 5,4 %. V NT skupině po dvou letech převažovala urgentní inkontinence (UUI – 10,1 %), následovaná stresovou a kombinovanými obtížemi (oboje 7,9 %), MUI a OAB dry symptomem (oboje 4,5 %). Komplikace podle Mezinárodní klasifikace ICS/IUGA: T1 (0–48 hodin): v TVM skupině 41 žen (13,8 %), z toho dvě perforace měchýře konzervativně řešené, 20krát retence močová (reziduum nad 100 ml) – 17krát s bakteriurií, 16krát jen bakteriurie. V NT skupině komplikace u 11 žen (9,7 %), a to retence a/nebo bakteriurie. Maximum obíží bylo v období T2 a T3 (do 6 resp. 12 měsíců): v NT skupině 41,7 % a 46,0 % z kontrol, v polovině případů SUI. Obdobně po TVM, ale v nižším procentu (29,4 % resp. 29,1 % kontrol). V období T4 (po více než 12 měsících) v NT skupině komplikace u 37,1 % kontrol, s převahou inkontinence (urgentní – stresová – smíšená v 12,9 % – 10,0 % a 8,6 %), po TVM celkem u 23,9 % kontrol s inkontinencí stresovou – smíšenou – urgentní v 8,5 % – 6,9 % a 3,6 %. Reoperace pro SUI: po NT operaci jedenáctkrát (10,6 %), z toho třikrát pro SUI de novo. Po TVM 36krát (12,1 %), a to 15krát pro SUI de novo, ostatní plánovaně odložené až po vyřešení prolapsu.
Závěr:
Dysfunkce močových cest vznikají a/nebo progredují s postupujícím prolapsem, s převahou evakuačních obtíží, často s maskovanou SUI. Korekce prolapsu obnovuje normální mikci, naopak se může projevit stresová inkontinence. S narůstajícím věkem a dobou od operace přibývá smíšených a urgentních inkontinencí. S nimi je třeba počítat, ženy poučit a problém lege artis řešit.
Klíčová slova:
prolaps, vaginální síťka, plastika poševní, inkontinence, retence močová, urologické komplikace, dlouhodobé follow-up
ÚVOD
Prolaps pánevních orgánů (POP) i jeho operační korekce mají vliv nejen na anatomické poměry, ale i na funkci pánevních orgánů, a to nejvýrazněji právě na dolní močové cesty. Kromě diskusí, kterou z široké plejády operačních (případně i konzervativních) metod ke korekci POP zvolit, není jednotný ani postoj k řešení předoperačně zjištěných dysfunkcí dolních močových cest, především stresové inkontinence. I zde je třeba brát v úvahu jak odbornou literaturu a doporučení, tak vlastní zkušenosti a možnosti. Jak bylo uvedeno v části I. (vaginální nálezy), vzhledem k objemu dat uvádíme výsledky sledování žen po vaginálních korekcích POP postupně. V tomto článku půjde právě o funkci dolních močových cest, komplikace a reoperace z těchto indikací. Zbylé aspekty (sexuální funkce, kvalita života, ostatní komplikace podle mezinárodní klasifikace) budou předmětem posledního sdělení.
MATERIÁL A METODIKA
Postup byl podrobně popsán v předchozím článku [3]. Ve dvouletém období od 1. 3. 2012 do 28. 2. 2014 jsme sledovali všechny ženy, které na našem pracovišti podstoupily rekonstrukční operaci pro prolaps pánevních orgánů. Z celkových 410 operací byla 113krát provedena klasická rekonstrukce s využitím vlastních tkání („natural tissue“) – NT skupina, u 297 případů byl užit vaginální implantát („transvaginal mesh“) – TVM skupina. Typ operace byl určen podle zavedené klinické praxe, s ohledem na komplex klinických ukazatelů (především stupeň prolapsu, přítomnost avulze, věk a další okolnosti případu). NT rekonstrukce se indikovaly u žen s menším stupněm prolapsu, které byly vesměs mladšího věku, častěji sexuálně aktivní. Součástí vyšetření byl dotaz na močové funkce a vyplnění dotazníku ICIQ-SF (International Consultation on Incontinence Questionnaire – short form) a byly zaznamenány případné patologické nálezy podle Mezinárodní klasifikace komplikací IUGA/ICS [7]. První záznam byl předoperační, další v intervalech 2 – 6 – 12 a 24 měsíců od operace. Zahrnutí do studie bylo podmíněno podepsáním informovaného souhlasu s tím, že účast na kterékoli kontrole i vyplnění dotazníku jsou dobrovolné. Studie byla schválena etickou komisí Nemocnice Milosrdných bratří, p.o.
CHARAKTERISTIKA SOUBORU
TVM skupina: počet 297, věk 34–88, průměr 65,5, medián 66. NT skupina: počet 113, věk 32–83 let, průměr 58,5, medián 60. Hysterektomie provedena 254krát (62 %), v anamnéze 123krát (30 %), ponechaná děloha 33krát (8 %). Antiinkontinenční operace současně s operací POP: ve skupině TVM provedena šestkrát (v anamnéze ji mělo 17 žen), ve skupině NT 15krát (v anamnéze u šesti žen).
Drop-out: 7/20 žen v NT/TVM skupině odmítlo účast ve studii (tj. 6,2/6,7 %), z ostatních: 4/2 ženy nepřišly na žádnou kontrolu, zbytek absolvoval 1-4 z následných plánovaných kontrol. Konkrétní počty kontrol v tom kterém čase jsou uvedeny u výsledků.
VÝSLEDKY
Změny funkcí dolních močových cest
Změny kvantitativní – ICIQ skóre
Využili jsme dotazník ICIQ-SF: skóre nabývá hodnoty 0–21 podle „zátěžových“ bodů, a to 0–5 za frekvenci, 0–6 za množství moči, 0–10 za míru narušení běžného života. Za „obtěžující inkontinenci“ lze považovat hodnoty 6 a více [9]. Výhodou užití ICIQ je jasná kvantitativní výpověď pacientky o vnímání své inkontinence, nevýhodou, že některé ženy dotazník nevyplnily, u nich tedy nemáme toto číslo k dispozici.
Ženy po NT rekonstrukci: 113 pacientek, vstupní údaj o ICIQ skóre máme u 88 žen (78 %), z nich asi polovina (55 %) měla významnou inkontinenci (ICIQ ≥ 6). Po roce a po dvou letech vyplnilo dotazník 69, resp. 84 žen. Průměrné ICIQ skóre se snížilo ze vstupních 7,1 na hodnotu 4,5 resp. 3,3. Podíl žen s hodnotou ICIQ ≥ 6 se snížil zhruba na třetinu (36 %) po roce, na čtvrtinu (26 %) po dvou letech. Zastoupení kontinentních (ICIQ = 0) se zvýšilo z předoperačních 43 % na 47 % resp. 58 % po roce a dvou letech.
Ženy po TVM rekonstrukci: 297 pacientek. Vstupní ICIQ skóre udalo 239 žen (81 %), z nich asi třetina (34 %) měla klinicky významnou inkontinenci. Po roce a po dvou letech udalo ICIQ skóre 221 resp. 249 žen, jeho průměr se snížil z předoperační hodnoty 4,0 na hodnotu 2,5 resp. 2,6. Významnou inkontinenci s ICIQ ≥ 6 mělo po roce i po dvou kolem pětiny pacientek (17 % resp. 20 % po roce resp. po dvou letech). Podíl kontinentních žen se také v této skupině zvýšil, i když jen mírně (60 % – 64 % – 65 %). Výsledy ICIQ ukazuje tabulka 1.
Změny kvalitativní – sumárně
Vstupní – předoperační stav se vyznačoval vysokým podílem žen s urologickými obtížemi (téměř tři čtvrtiny). U obou skupin dominovaly kombinované obtíže (porucha jímací i evakuační složky), ve 27–28 %. Dále byla u NT skupiny zastoupena především inkontinence („významná“ u čtvrtiny žen, zejména MUI ev. SUI), v TVM skupině pak čistě evakuační problémy (u 16 %).
Po dvou letech se zvýšil podíl žen bez urologických obtíží na zhruba polovinu (v TVM skupině 55 %, po NT 46 %). Evakuační obtíže téměř vymizely, „čistá“ inkontinence zůstala sumárně podobná původnímu procentu, zřejmě kvůli přísunu významné části žen ze skupiny s kombinovanými obtížemi, u nichž byl evakuační problém operací POP vyřešen. Počty a procenta jednotlivých typů urologických obtíží viz v tabulce 2, podrobný přehled se zahrnutím stavu v mezidobí je k dispozici u autorů.
Změny kvalitativní – podle výchozího stavu
Validnější, ale složitější je rozbor podle výchozího stavu. Ten sumarizují tabulky 3 a 4. U žen, které byly předoperačně bez urologických obtíží, jich bez problémů zůstalo v TVM skupině dvě třetiny (68 %), u zbytku se objevily různé problémy, s dominancí stresové inkontinence. V NT skupině zůstalo bez obtíží 78 % a 88 % po roce resp. dvou letech. U pacientek s čistě evakuační dysfunkcí byly po operaci bez problémů dvě třetiny z nich v obou skupinách (68 % a 73% po roce/dvou u TVM, 67 % po NT), u zbytku se po TVM často projevila do té doby zřejmě skrytá stresová inkontinence. V případě předoperačních kombinovaných poruch bylo po roce resp. dvou letech bez obtíží kolem čtvrtiny (29 % resp. 25 % po NT) až poloviny (42 % resp. 53 % po TVM) žen.
Poznámka: Jde o propočet s vyloučením případů antiinkontinenční operace provedené současně s rekonstrukcí POP. Ta byla provedena šestkrát ve skupině TVM, tj. 2,0 %, ve skupině NT 15krát, tj. u 13,3 % operantek. U těchto žen byla „čistá“ SIM jen asi u třetiny případů, výsledky byly nejednotné („bez obtíží“ v obou skupinách třetina, další asi třetina nepřišla ke kontrole, u zbytku byly různé obtíže, s převahou urgentní složky). V případě zahrnutí i těchto případů do sumárního hodnocení se výsledky prakticky nelišily.
Urologické komplikace po vaginálních rekonstrukcích POP
Mezinárodní klasifikace ICS/IUGA rozlišuje komplikace po rekonstrukcích POP podle lokality (jednou z nich je močový trakt) a času (T1: 0–48 hodin od operace, T2: 48 hodin až dva měsíce, T3: dva až 12 měsíců a T4: více než 12 měsíců). Přehled uvádí tabulka 5. Nejvíce komplikací spadá do období prvního půl roku. V celém průběhu byly častější ve skupině NT, kromě raného pooperačního období, kdy po TVM bylo více evakuačních problémů (často s uroinfektem), spadají sem i dvě peroperační perforace měchýře. Stresová inkontinence (za „komplikaci“ považována při ICIQ ≥ 6 a/nebo subjektivním stesku ženy) klesla po TVM ze 13 % při kontrole po dvou měsících na 5 % po dvou letech, v NT skupině pak ze 20 % na 8 %. Naopak byl zaznamenán nárůst urgentní a smíšené inkontinence v obou skupinách na zhruba dvojnásobek oproti první pooperační kontrole.
Reoperace z urologické indikace
Kromě jedné výjimky šlo vesměs o řešení stresové inkontinence. Většina byla provedena v prvním roce. Jejich rozložení v čase a vstupní stav ukazuje tabulka 6. V období do dvou let od operace POP bylo ve skupině TVM takto operováno 36 žen (12,2 %), z toho patnáct (5,1 %) pro SUI „de novo“ a 21 (7,1 %) pro SUI zjištěnou předoperačně a odloženou k řešení ve druhé době. Ve skupině NT šlo o 12 žen (10,6 %): jednou byla provedena Otisova uretrotomie a 11krát (9,7 %) operace SUI. Z nich tři (2,7 %) pro SUI „de novo“ a osm (7,1 %) pro SUI již dříve diagnostikovanou. Mimo statistiku stojí dvě radikální cystektomie pro karcinom močového měchýře, které nespadají do kategorie komplikací po rekonstrukční operaci.
DISKUSE
Pohlavní a močové ústrojí žen spolu velmi úzce souvisí, a tak pokles dělohy a pochvy se postupně projeví i na močových cestách: oblenění proudu moči dává šanci patogenním bakteriím, což kromě epizod klasické cystitidy může plíživě vyústit do OAB (v „suché“ i „mokré“ formě). Ztráta fixačního a podpůrného aparátu dělohy a pochvy znamená i ztrátu správné lokalizace a mobility měchýře, uretrovezikální junkce a uretry, což může vést ke stresové inkontinenci. Pokračující prolaps však nakonec „zalomením“ průběhu uretry hrozí vyústit přes narůstající mikční dysfunkci a postmikční reziduum až k totální blokádě močení. Často se tyto poruchy kombinují anebo se mění v čase – kvalitativně i kvantitativně. Naše soubory tento postup demonstrují – častější problémy s kontinencí byly v NT skupině (vesměs menší stupeň prolapsu), s evakuací v TVM skupině, u obou pak velká míra obtíží kombinovaných (jímacích i evakuačních). Korekcí prolapsu se může „zhoršit“ kontinence (často jde o poruchu dříve prolapsem maskovanou), v ostatních parametrech však dochází ke zlepšení, nejmarkantněji právě u evakuačních obíží [1].
Stresová inkontinence se v naší studii objevila v kontrolách po dvou a šesti měsících u 12–13 % pacientek po TVM, 20–22 % po NT, později u obou tento podíl klesl pod 10 %. Část se vyřešila spontánně (obdobně u jiných autorů [5, 12, 23]), část prodělala antistresovou operaci. De novo SUI vyžadující operaci byla o něco častější v TVM skupině (4,4 % vs. 1,8 % po NT), což je ve shodě s literaturou [2, 14, 20]. Evakuačních pooperačních obtíží jsme měli asi 5 % po TVM, 4 % po NT, během několika dnů se však vyřešily.
Močení je relativně složitý děj a jak ukázala měření, podíl různých svalových skupin (kontrakce detruzoru a břišního svalstva a relaxace svalů pánevního dna) se u jednotlivých žen dosti liší [10] – některé užívají jen onu relaxaci. Mikční dysfunkce proto mohou mít různý podklad a pouhé odstranění mechanické překážky – prolapsu – to nevyřeší. Riziko retence moči po operaci prolapsu ≥ III. gr. na velkém souboru (1017 operací TVM a 247 TVM + sling) sledovala skupina kolem Lo [13]: důležitým prediktorem byly právě předchozí mikční obtíže, rizikovým faktorem pro retenci byla i současná operace SUI. Právě v načasování antistresové operace v souběhu POP a stresové inkontinence zjevné nebo okultní není jednoty. Její provedení současně s korekcí prolapsu poskytuje výhodu okamžitého „řešení všeho“, ale zdá se, že ani při urodynamicky potvrzené okultní inkontinenci se tato po rekonstrukci prolapsu nemusí projevit (van der Ploeg v randomizované studii musel reoperovat delarvovanou SUI jen u šesti ze 47 žen [23]). Podle dat v Cochranově databázi současná korekce SIM s korekcí POP nesníží počet reoperací pro SIM [15], v jiné studii vychází jako méně úspěšná než coby samostatná operace [4]. V našem sledování jde o malá čísla, ale ta se zdají tyto závěry potvrzovat. Dysfunkce dolních močových cest obecně jsou v ženské populaci hojně zastoupeny (uvádí se 25–40 %), ve středním věku převažuje SUI, později urgentní nebo smíšená inkontinence [8, 17, 18].
Řízení činnosti dolních močových cest je velmi komplexní, jak je zřejmé už z učebnic [6, 16]. S novými objevy je ale situace ještě složitější. Ukazuje se významná role urinárního mikrobiomu [11, 21, 22], „nové obzory“ přinášejí poznatky o velmi aktivní účasti sliznice močového měchýře a o mnohočetném propojení měchýře s CSN (bladder-mucosal network a bladder-brain pathways) [8, 18, 19]. Přes všechny složitosti je třeba pacientkám s prolapsem co možná nejpřesněji vyložit všechny aspekty jeho operační korekce s tím, že většina močových obtíží se po operaci spíše zlepší, je ale nutno počítat i s komplikacemi, zejména stresovou inkontinencí. Ta je však řešitelná, stejně jako i jiné možné dysfunkce. Naše výsledky pomohou být v těchto diskusích konkrétnější.
ZÁVĚR
Prolaps pánevních orgánů bývá spojen s poruchou anatomie i funkce dolních močových cest. Po rekonstrukci vaginální cestou – ať už s implantátem, nebo bez něj – se vesměs vyřešily evakuační obtíže, u některých žen se objevila nebo zhoršila inkontinence zejména stresového typu, která si operační korekci vyžádala u 10–12 % pacientek. Současné řešení prolapsu a stresové inkontinence se nám po komplexním posouzení nejeví jako výhodné.
Podíl kontinentních žen, a zejména podíl žen bez urologických obtíží se na konci sledování významně zvýšil. Přesto je třeba pacientky informovat o možných pooperačních urologických obtížích, ale taky o tom, že je spolu s nimi budeme řešit.
Zkratky
LUTS – low urinary tract symptoms
MUI – mixed incontinence
OAB – over active bladder (wet/dry dle úniků moči)
OUI – occult urinary incontinence
SUI – stress incontinence
UUI – urgent incontinence
MUDr. Ivana Čadková
gynekologicko-porodnické oddělení
Nemocnice Milosrdných bratří
Polní 3
639 00 Brno
e-mail: ivana.cadkova@nmbbrno.cz
Zdroje
1. Abdullah, B., Nomura, J., Moriyama, S., et al. Clinical and urodynamic assessment in patients with pelvic organ prolapse before and after laparoscopic sacrocolpopexy. Int Urogynecol J, 2017, 28(10), p. 1543–1549.
2. Alas, AN., Chinthakanan, O., Espaillat, L., et al. De novo stress urinary incontinence after pelvic organ prolapse surgery in women without occult incontinence. Int Urogynecol J, 2017, 28(4), p. 583–590.
3. Čadková, I., Huvar, I. Vaginální rekonstrukce prolapsu pánevních orgánů: efekt, komplikace, vliv na močové a pohlavní funkce a kvalitu života ve dvouletém follow-up. Část I. Vaginální nález a komplikace. Čes Gynek, 2017, 82(6), s. 430–435.
4. Dandolu, V., Akiyama, M., Allenback, G., et al. Mesh complications and failure rates after transvaginal mesh repair compared with abdominal or laparoscopic sacrocolpopexy and to native tissue repair in treating apical prolapse. Int Urogynecol J, 2017, 28(2), p. 215–222.
5. Glavind, K., Christiansen, AG. Site-specific colporrhaphy in posterior compartment pelvic organ prolapse. Int Urogynecol J, 2016, 27(5), p. 735–739.
6. Halaška, M., a kol. Urogynekologie. Praha: Galén, 2004, s. 14–21.
7. Haylen, BT., Freeman, RM., Swift, SE., et al. An International Urogynecological Association (IUGA) / International Continence Society (ICS) joint terminology and classification of the complications related directly to the insertion of protheses (meshes, implants, tapes) & grafts in female pelvic floor surgery. Int Urogynecol J, 2011, 22(1), p. 3–5.
8. Juliato, CRT., Baccaro, LF., Pedro, AO., et al. Factors associated with urinary incontinence in middle-aged women: a population-based household survey. Int Urogynecol J, 2017, 28(3), p. 423–429.
9. Karmakar, D., Mostafa, A., Abdel-Fattah, M. A new validated score for detecting patient-reported success on postoperative ICIQ-SF: a novel two-stage analysis from two large RCT cohorts. Int Urogynecol J, 2017, 28(1), p. 95–100.
10. Kira, S., Mitsui, T., Kobayashi, H., et al. Detrusor pressures in urodynamic studies during voiding in women. Int Urogynecol J, 2017, 28(5), p. 783–787.
11. Komesu, YM., Richter, HE., Dinwiddie, DL., et al. Methodology for a vaginal and urinary microbiome study in women with mixed urinary incontinence. Int Urogynecol J, (2017) 28: 711. https://doi.org/10.1007/s00192-016-3165-7
12. Liang, CC., Hsieh, WC., Huang, L. Outcome of coexistent overactive bladder symptoms in women with urodynamic urinary incontinence following anti-incontinence surgery. Int Urogynecol J, 2017, 28(4), p. 605–611.
13. Lo, TS., Shailaja, N., Hsieh, WC., et al. Predictors of voiding dysfunction following extensive vaginal pelvic reconstructive surgery. Int Urogynecol J, 2017, 28(4), p. 575–582.
14. Maher, C., Feiner, B., Baessler, K., et al. Transvaginal mesh or grafts compared with native tissue repair for vaginal prolapse. Cochrane Database Syst Rev, 2016 Feb 9; 2.
15. Maher, C., Feiner, B., Baessler, K., Schmid, C. Surgical management of pelvic organ prolapse in women. Cochrane Database Syst Rev, 2010 Apr 14; (4).
16. Martan, A. Nové operační a léčebné postupy v urogynekologii. Praha: Maxdorf Jesenius, 2013, s. 16–23, 30–35.
17. Minassian, VA., Bazi, T., Stewart, WF. Clinical epidemiological insights into urinary incontinence. Int Urogynecol J, 2017, 28(5), p. 687–696.
18. Pålsson, M., Stjerndahl, JH., Granåsen, G., et al. Patient-reported lower urinary tract symptoms after hysterectomy or hysteroscopy: a study from the Swedish Quality Register for Gynecological Surgery. Int Urogynecol J, 2017, 28(9), p. 1341–1349.
19. Sacco, E., Bientinesi, R., Bassi, P., et al. Pharmacological methods for the preclinical assessment of therapeutics for OAB: an up-to-date review. Int Urogynecol J, 2016, 27(11), p. 1633–1644.
20. Shkarupa, D., Kubin, N., Pisarev, A., et al. The hybrid technique of pelvic organ prolapse treatment: apical sling and subfascial colporrhaphy. Int Urogynecol J, 2017, 28(9), p. 1407–1413.
21. Schneeweiss, J., Koch, M., Umek, W. The human urinary microbiome and how it relates to urogynecology. Int Urogynecol J, 2016, 27(9), p. 1307–1312.
22. Thomas-White, KJ., Hilt, EE., Fok, C., et al. Incontinence medication response relates to the female urinary microbiota. Int Urogynecol J, 2016, 27(5), p. 723–733.
23. van der Ploeg, JM., Rengerink, KO., van der Steen, A., et al. Vaginal prolapse repair with or without a midurethral sling in women with genital prolapse and occult stress urinary incontinence: a randomized trial. Int Urogynecol J, 2016, 27(7), p. 1029–1038.
Štítky
Dětská gynekologie Gynekologie a porodnictví Neonatologie Pediatrie Reprodukční medicínaČlánek vyšel v časopise
Česká gynekologie
2018 Číslo 2
Nejčtenější v tomto čísle
- Funkční poruchy pohybového systému v těhotenství
- Mozková žilní trombóza v těhotenství
- Výsledky léčby u vybraných infertilních pacientek s vysokou denzitou endometriálních NK buněk CD56+ a CD16+ Druhá část
- Snižování počtu císařských řezů v Krajské nemocnici Liberec – hodnocení podle Robsona