Epidemiologie obezity v těhotenství v České republice – demografické souvislosti a klinické dopady

Souhrn

Cíl: Popsat aktuální epidemiologii nadváhy a obezity rodiček v České republice v kontextu demografického vývoje a základních perinatálních výsledků. Soubor a metodika: Analýza byla provedena na datech z Národního registru reprodukčního zdraví (NRRZ) za období od 1. dubna do 30. září 2025, se zaměřením na body mass index (BMI) v I. trimestru těhotenství. Od 1. dubna 2025 je v rámci nové „Zprávy o rodičce“ systematicky zaznamenávána tělesná výška a hmotnost ženy na počátku a na konci těhotenství. Hodnocen byl BMI v I. trimestru a jeho vztah k vybraným demografickým charakteristikám (zejména věku, vzdělání a paritě) a k vybraným klinickým ukazatelům průběhu těhotenství a porodu. Pro srovnání byla využita také data z Evropských výběrových šetření EU-SILC a EHIS. Celkem do analýzy vstupovalo 23 573 žen s kompletně vyplněnými údaji o BMI v I. trimestru těhotenství. Výsledky a závěr: Z celkového počtu 23 537 rodiček s dostupným BMI mělo normální hmotnost 53,4 %, nadváhu 24,3 % a obezitu 17,7 %. Nadváha a obezita byly častější u žen vyššího věku, s nižším dosaženým vzděláním a vyšší paritou. Vyšší BMI bylo asociováno se zvýšeným výskytem předčasného porodu, makrosomie plodu, císařského řezu, gestační hypertenze, preeklampsie a gestačního diabetu. Nadváha a obezita postihují více než 40 % rodících žen v Česku a představují významný rizikový faktor pro nepříznivé perinatální výsledky. Systematický sběr dat umožňuje poprvé detailní národní analýzu a vytváří základ pro cílená preventivní opatření.

Klíčová slova:

Česká republika – obezita – těhotenství – epidemiologie – perinatální výsledky – BMI

Úvod

Obezita představuje jeden z nejvýznamnějších zdravotních problémů současné populace a její prevalence v České republice dlouhodobě narůstá. Nadváha a obezita se v dospělé populaci týkají přibližně poloviny žen a téměř dvou třetin mužů, přičemž tento trend má zásadní důsledky i pro oblast reprodukčního zdraví. V období těhotenství nabývá zvýšený BMI mimořádného klinického významu, neboť ovlivňuje fertilitu, průběh gravidity, porodní výsledky i dlouhodobé zdraví novorozenců a dětí.

Problematika obezity v těhotenství je navíc umocněna současným demografickým vývojem České republiky, který je charakterizován poklesem počtu žen v reprodukčním věku, odkládáním mateřství do vyššího věku a výrazným snížením úhrnné plodnosti. V situaci, kdy se snižuje počet narozených dětí, roste relativní význam zdravotního stavu každé rodičky i každého těhotenství pro budoucí populační vývoj.

Cílem sdělení je představit první národní data o BMI rodiček získaná z Národního registru reprodukčního zdraví (NRRZ) a zasadit je do širšího populačního a klinického kontextu. Předběžné analýzy ukazují, že přibližně 42 % žen vstupuje do těhotenství s nadváhou či obezitou. Výsledky dále naznačují významné rozdíly podle věku a vzdělání, což poukazuje na existenci sociálních nerovností.

 

Demografický kontext

Od roku 2021 čelí ČR setrvalému poklesu počtu živě narozených dětí, přičemž aktuální vývoj je nepříznivější, než předpokládala prognóza Českého statistického úřadu z roku 2023 [1].

Průměrný věk rodiček dosahuje 31 let a do období nejvyšší plodnosti tak nyní vstupují populačně slabé ročníky žen narozené v 90. letech. Kombinace klesajícího počtu žen v reprodukčním věku a současného poklesu intenzity plodnosti vede k historicky nejnižším počtům narozených dětí od počátku sledování této statistiky v ČR.

V roce 2024 bylo zaznamenáno 84 311 živě narozených dětí a další pokles lze očekávat i v následujících letech. Úhrnná plodnost se přiblížila hodnotě 1,3 dítěte na ženu, tedy hranici označované demografy jako „past nízké plodnosti“ [2].

V situaci, kdy se rodí méně dětí a zároveň ubývá žen, které mohou do reprodukce vstupovat, nabývá na významu kvalita jejich zdravotního stavu. Každé těhotenství představuje nejen individuální zdravotní událost, ale i demograficky významný moment, jehož výsledkem by mělo ideálně být narození zdravého dítěte zdravé matce.

 

Obezita v obecné populaci žen

Podle výběrového šetření EU-SILC z roku 2022 trpělo v ČR nadváhou nebo obezitou více než 55 % osob, 48,7 % žen a 62,6 % mužů. Samotná obezita byla zastoupena přibližně u 16,8 % žen, přičemž její prevalence narůstá s věkem. Intenzivnější nárůst podílu obézních s rostoucím věkem lze pozorovat u mužů. Obézních mužů je podle stejného šetření v populaci 18,0 % [3].

Limitem těchto dat je jejich výběrový charakter a absence kontinuálního národního sběru antropometrických údajů. To by měl do budoucna vyřešit nový Národní registr preventivních a screeningových vyšetření, modul Preventivní prohlídky, který by nově měl tyto údaje centrálně sledovat [4].

 

Materiál a metodika

Od 1. dubna 2025 je v rámci nové „Zprávy o rodičce“ systematicky zaznamenávána tělesná výška a hmotnost ženy na počátku a na konci těhotenství. Pro předkládanou analýzu byla využita data z období duben–září 2025.

Hodnocen byl BMI v I. trimestru těhotenství a jeho vztah k vybraným demografickým charakteristikám (zejména věku, vzdělání, paritě) a k vybraným klinickým ukazatelům průběhu těhotenství a porodu.

 

Výsledky

Prevalence BMI u těhotných žen

Prevalence jednotlivých kategorií BMI v analyzovaném souboru ukazuje, že 4,7 % těhotných žen vstupovalo do těhotenství s podváhou, 53 % mělo BMI v rozmezí normy, 24,3 % spadalo do kategorie nadváhy a 17,7 % do kategorie obezity. Celkem tedy 42 % žen vstupovalo do těhotenství s nadváhou nebo obezitou (tab. 1).

 

Je však třeba zdůraznit, že se jedná o první předběžný náhled na data získaná z nově zavedeného sběru v rámci „Zprávy o rodičce“. Analyzované období zatím pokrývá pouze prvních 6 měsíců sběru dat, a výsledky tak představují spíše orientační odhad rozložení BMI v populaci těhotných žen v ČR.

Zjištěné rozložení jednotlivých kategorií BMI nicméně odpovídá očekávaným hodnotám vycházejícím z dosavadních dílčích studií.

 

Věk, vzdělání a parita

Analýza vztahu BMI k sociodemografickým charakteristikám rodiček ukazuje, že vyšší BMI je častější u žen ve vyšším věku, u žen s nižším dosaženým vzděláním a u žen s vyšší paritou.

Z hlediska věku je s rostoucím BMI patrný mírný nárůst zastoupení rodiček ve vyšších věkových kategoriích. Podíl žen ve věku 35–39 let se zvyšuje z 17,8 % u žen s normálním BMI na 19,8 % u žen s nadváhou a 19,3 % u obézních žen. Podobný trend je patrný také ve věkové skupině 40–44 let.

Výraznější rozdíly se objevují podle vzdělání. Podíl vysokoškolsky vzdělaných žen s rostoucím BMI klesá (31,8 % u žen s normální hmotností, 27,0 % u žen s nadváhou a 20,6 % u obézních žen), zatímco zastoupení žen se středoškolským a základním vzděláním roste.

Rovněž podle parity je patrný gradient: podíl prvorodiček klesá s rostoucím BMI (50,5 % u normální hmotnosti, 46,4 % u nadváhy a 45,0 % u obezity), zatímco zastoupení vícerodiček se zvyšuje (12,9 %, 15,4 % a 16,5 %). Tyto výsledky naznačují, že vyšší BMI v těhotenství je v populaci rodiček spojeno se specifickým sociodemografickým profilem (tab.1).

 

Perinatální výsledky a těhotenské komplikace

S rostoucí kategorií BMI byl pozorován méně příznivý průběh těhotenství a porodu. Podíl předčasných porodů postupně narůstal –⁠ porod před 32. týdnem těhotenství byl zaznamenán u 0,5 % žen s normálním BMI, 0,6 % žen s nadváhou a 1,0 % žen s obezitou. Podobně se zvyšoval také podíl porodů mezi 32. a 36. týdnem těhotenství.

Rozdíly se projevují rovněž v porodní hmotnosti novorozenců. S vyšším BMI matek narůstá podíl novorozenců s vysokou porodní hmotností. Zatímco u žen s normálním BMI mělo hmotnost 4 000 g a více 7,4 % novorozenců, u žen s nadváhou to bylo 10,4 % a u obézních žen 11,2 %, tedy 1,5krát více oproti ženám s normálním BMI. Současně byl u obézních žen pozorován i vyšší podíl novorozenců s velmi nízkou porodní hmotností.

Výrazné rozdíly se objevují také ve způsobu porodu. Podíl císařských řezů stoupá s rostoucím BMI. Zatímco podíl císařských řezů u žen s normálním BMI činil 23,3 % a u žen s nadváhou 28,1 %, ženy s obezitou rodily císařským řezem ve 34,5 % případů.

S rostoucím BMI byl pozorován výrazný nárůst závažných těhotenských komplikací, které mohou představovat významné riziko jak pro zdraví matky, tak pro vývoj plodu a průběh porodu. Jedná se zejména o hypertenzní onemocnění v těhotenství a gestační diabetes, které jsou spojeny se zvýšeným rizikem předčasného porodu, poruch růstu plodu, operačního ukončení těhotenství i dalších perinatálních komplikací.

Preeklampsie byla zaznamenána u 1,2 % žen s normálním BMI, zatímco u žen s obezitou její výskyt dosahoval 4,0 %. To představuje přibližně 3,2krát vyšší riziko oproti ženám s normální hmotností. Ještě výraznější rozdíly byly patrné u gestační hypertenze, jejíž prevalence vzrostla z 1,3 % u žen s normálním BMI na 9,0 % u obézních žen, tedy přibližně 6,8krát.

Podobný gradient byl pozorován také u gestačního diabetu. U méně rizikové formy gestačního diabetu (GDM) se prevalence zvýšila z 4,6 % u žen s normálním BMI na 13,1 % u obézních žen, což představuje přibližně 2,8krát vyšší výskyt. U závažnější formy gestačního diabetu byl rozdíl ještě výraznější –⁠ její prevalence vzrostla z 0,4 % na 5,2 %, tedy přibližně 12,3krát.

Výsledky tak potvrzují silnou souvislost mezi vyšším BMI na počátku těhotenství a výskytem závažných metabolických a kardiovaskulárních komplikací v graviditě, které významně zvyšují rizika pro matku i dítě (tab. 2).

 

Diskuze

Předběžná národní data potvrzují závěry mezinárodní literatury o nepříznivém vlivu nadváhy a obezity na průběh těhotenství a porodní výsledky. Již při vstupu do těhotenství má v analyzovaném souboru 42 % žen nadváhu nebo obezitu, což ukazuje, že zvýšený BMI představuje v populaci rodiček velmi častý rizikový faktor. Zjištěné souvislosti mezi vyšším BMI a vyšším výskytem císařských řezů, předčasných porodů, novorozenců s vysokou porodní hmotností i závažných těhotenských komplikací odpovídají poznatkům publikovaným v zahraničních studiích.

Výsledky zároveň naznačují existenci sociálních a demografických gradientů. Vyšší BMI bylo častější u žen ve vyšším věku, u žen s nižším dosaženým vzděláním a u vícerodiček. Tyto rozdíly ukazují, že problematika obezity v těhotenství není pouze otázkou individuálního zdravotního stavu, ale souvisí i se širšími sociálními determinantami zdraví. V budoucích analýzách bude proto vhodné věnovat větší pozornost také regionálním a socioekonomickým rozdílům.

Je však třeba zdůraznit, že prezentované výsledky vycházejí z prvních měsíců sběru dat po zavedení systematického zaznamenávání výšky a hmotnosti v rámci „Zprávy o rodičce“. Analýza proto představuje spíše první orientační náhled na nově dostupná národní data. S prodlužujícím se časovým horizontem bude možné provádět robustnější analýzy, sledovat časové trendy a detailněji hodnotit vztah BMI k dalším perinatálním ukazatelům.

 

Závěr

Obezita v těhotenství představuje v ČR významný zdravotní problém s důležitými klinickými i populačními důsledky. V kontextu současného demografického vývoje charakterizovaného poklesem počtu narozených dětí a zmenšujícím se počtem žen v reprodukčním věku nabývá zdravotní stav rodiček na ještě většího významu.

Nově zavedený systematický sběr údajů o výšce a hmotnosti těhotných žen v rámci národních zdravotnických registrů poskytuje unikátní zdroj dat umožňující komplexní sledování tohoto fenoménu na populační úrovni. Do budoucna tak vzniká prostor pro detailnější analýzy rizikových faktorů, identifikaci zranitelných skupin a návrh cílených preventivních opatření zaměřených na podporu zdraví žen před těhotenstvím i v jeho průběhu.