#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Německý gynekolog a porodník Christian Gerhard Leopold (1846-1911)


German gynecologist and obstetrician Christian Gerhard Leopold (1846-1911)

Christian Gerhard Leopold was one of the most important gynecologists and obstetricians at the end of the 19th century. He is mainly remembered for the eponymous “Leopold’s grips” (Leopold-Handgriffe) which are used to determine the position of the fetus within the uterus. He was a student of Carl Siegmund Franz Credé, taught midwifery at the Frauenklinik in Leipzig, and was appointed as an associate professor at Leipzig University in 1883. Afterwards, he succeeded Franz von Winckel as the director of the Royal Gynecological Infirmary in Dresden. In the journal “Archiv für Gynäkologie“ he published the four classic “Leopold’s grips”. A third grip or maneuver known as “Pawlik’s grip” is still used by obstetricians today, though some, especially abroad, favored and recommended the two-handed approach. Leopold himself oriented strictly on the external investigation of the pregnant to reduce the danger of infection. His main domain was the prevention of the puerperal fever.

Key words:
Christian Gerhard Leopold, Leopold’s grips, position of the fetus within the uterus, prevention of the puerperal fever.


Autoři: I. Kästner 1;  D. Kachlík 2
Působiště autorů: Sächsische Akademie der Wissenschaften zu Leipzig, Bundesrepublik Deutschland, přednosta prof. Dr. O. Riha 1;  Ústav anatomie 3. LF UK, Praha, přednosta prof. MUDr. J. Stingl, CSc. 2
Vyšlo v časopise: Ceska Gynekol 2010; 75(3): 218-221

Souhrn

Christian Gerhard Leopold byl jedním z nejpřednějších gynekologů a porodníků konce 19. století. Je zejména znám díky eponymům „Leopoldovy hmaty” (Leopold-Handgriffe), které se používají k určení polohy a postavení plodu v děloze. Byl studentem Carla Siegmunda Franze Credého, vyučoval porodní asistentky na Frauenklinik v Lipsku a byl jmenován docentem na lipské univerzitě v roce 1883. Poté vystřídal Franze von Winckela na místě ředitele Královské gynekologické nemocnice v Drážďanech. V časopise „Archiv für Gynäkologie” popsal čtyři klasické „Leopoldovy hmaty”. Třetí hmat, známý též jako Pawlíkův, je stále používán porodníky, v zahraničí někteří doporučují a upřednostňují obouručný přístup. Leopold používal výhradně vnější vyšetřovací metody rodiček, aby snížil nebezpečí infekce. Jeho hlavním působištěm byla prevence horečky omladnic.

Klíčová slova:
Christian Gerhard Leopold, historie, Leopoldův hmat, prevence horečky omladnic.

Christian Gerhard Leopold (obr. 1) byl jeden z nejvlivnějších ženských lékařů a porodníků druhé poloviny 19. století a začátku 20. století. Jeho jméno však přežívá do současnosti, zejména díky eponymii, a to konkrétně v eponymu Czerného-Leopoldova metoda (technika fixace dělohy k přední břišní stěně) a hlavně v eponymu Leopoldovy hmaty (čtyři klasické hmaty pro diagnostiku polohy plodu v děloze).

Christian Gerhard Leopold (1846-1911)
Obr. 1. Christian Gerhard Leopold (1846-1911)

V roce 2004 poukázal Ludwig nejen na Leopolda jako na prvotřídního a vynikajícího porodníka, ale také jako na gynekologa hluboce pohrouženého do rozličných oblastí svého oboru [12]. Teprve v roce 2005 vyšla monografie zabývající se podrobně Leopoldem a jeho prací, zejména pak obdobím jeho působení v Drážďanech [13].

Kdo tedy byl Christian Gerhard Leopold a jaké bylo jeho postavení a role na vědeckém poli v tehdejší době?

Leopold se narodil 24. února 1846 v Meerane v Sasku jako třetí dítě místního lékaře Justa Heinricha Leopolda (1815-1878). Just vystudoval lékařství na univerzitě v Lipsku, pracoval nějaký čas jako asistent v nemocnici v Drážďanech a poté v soukromé léčebně pro choromyslné v Lipsku-Thonbergu. V roce 1840 získal doktorát a otevřel si soukromou praxi v Meerane. Dne 7. února 1841 se oženil s Karolinou Luisou Schneiderovou (1818-1886), s níž zplodil sedm dětí (pět dcer a dva syny). Byl váženým občanem a v roce 1863 byl jmenován okresním lékařem v Glauchau.

Jeho syn Christian Gerhard složil v roce 1865 maturitu u Sv. Afry v Míšni (na jedné ze tří nejprestižnějších škol středního Německa, založené již roku 1543 saským vévodou Mořicem). Poté studoval v letech 1865-1870 lékařství na univerzitě v Lipsku v období její vysoké úrovně jak na poli vzdělání, tak na poli vědy a výzkumu [2]. Tato Alma mater lipsiensis byla ostatně založena v roce 1409 německými mistry, vyhnanými Dekretem kutnohorským (1408) z pražské univerzity. Mezi nejvýznamnější učence a profesory jeho studií patřili například Carl Ludwig (1816-1895), jeden ze zakladatelů experimentální fyziologie, a Carl Thiersch (1822-1895), jenž byl jedním z nevlivnějších chirurgů 19. století.

V roce 1870 Leopold získal doktorát [17], když obhájil práci na téma Vyšetření epitelu vaječníku a jeho vztah k vajíčku (Untersuchungen über das Epithel des Ovarium und dessen Beziehung zum Ovolum) [3]. Zajímal se zejména o gynekologii a porodnictví, a to především o dílo Carla Siegmunda Credého (1819-1892), vynálezce profylaxe očních projevů kapavky novorozenců dusičnanem stříbrným (kredeizace). Credé také zavedl tzv. Credého hmat, který se používá k manuálnímu vybavení placenty. Leopold si se svým učitelem velmi rozuměl, byl častým hostem v jeho domě a v roce 1873 se dokonce oženil s jeho dcerou Anne-Marií Carolinou Wilhelminou Credéovou a měli spolu tři dcery.

V roce 1870 se Leopold přihlásil jako dobrovolník do armády a zúčastnil se prusko-francouzské války jako polní lékař. Byl přímým účastníkem bitvy o Méty (Metz) a obléhání Paříže, na němž se podílel jako velitel lékařské divize pro pacienty postižené tyfem. Jako součást své „velké vědecké cesty” po skončení války (v letech 1871 až 1872) navštívil univerzity ve Vratislavi, Vídni, Londýně a Edinburgu a léčebná zařízení ženského lékařství v Leydenu, Amsterodamu a Utrechtu.

Od září do prosince 1871 prodléval na univerzitě ve Vídni proslavené svojí „lékařskou školou“ [11], na níž vyšetřil několik těhotných žen na porodnickém oddělení. Pracoval zde pod vedením Josepha Spätha (1823-1896), následovníka Ignaze Philippa Semmelweise (1818 až 1865), který přísně dodržoval pravidla profylaktické antisepse. Na gynekologickém oddělení Rudolfa Christiana Chrobaka (1843-1910), rodáka z Opavy, se Leopold naučil několika novým operačním postupům, z nichž nejznámější je Chrobakova operace – supravaginální amputace dělohy. K této slavné vídeňské lékařské škole patřil i Leopoldův současník, český gynekolog a porodník Karel Pawlík (1849-1914), kterého asi ve světě nejvíce proslavila metodika katetrizace močovodu z volné ruky. Zde Pawlík obhájil habilitační práci pod vedením přednosty vídeňské Porodnicko-gynekologické univerzitní kliniky Karla Brauna (Carl Ritter von Fernwald Braun; 1822-1891).

V Edinburgu se věnoval studiu gynekologické chirurgie na klinice ženského lékařství a porodnictví, proslavené zejména Sirem Jamesem Youngem Simpsonem (1811-1870), objevitelem chloroformu jako plynného anestetika pro operace, pod dozorem jeho nástupce Jamese Matthewse Duncana (1826-1890). Poté přešel do Londýna pod vedení zručného chirurga Spencera Wellse (1818-1897) [18].

Když se Leopold vrátil o Velikonocích v roce 1872 do Lipska, stal se asistentem Institutu patologické anatomie a posléze na Lékařské poliklinice. Od roku 1873 pracoval jako lékař v Lipsku, v němž o rok později habilitoval v oboru ženské lékařství a porodnictví na místní univerzitě, a stal se „soukromým docentem (Privatdozent)“ [16]. Vůbec poprvé začal s výukou – šlo o cvičení v praktické gynekologické operativě na tělech zemřelých pro potřeby studentů a mladých lékařů na lipské univerzitě. Byl vynikajícím učitelem a jeho přednášky byly vždy hojně navštěvovány [15].

Ačkoli byl přetížen prací, řídil soukromou kliniku, kterou sám v roce 1879 založil, vyučoval babictví (porodnictví) na ženské univerzitní klinice (Universitäts-Frauenklinik) v Lipsku a již v roce 1883 byl jmenován docentem na lipské univerzitě. Poté byl jmenován po Franzi von Winckelovi (1837-1911) na místo ředitele Královské gynekologické nemocnice (Königliche Frauenklinik und Hebammenlehranstalt) v Drážďanech. Leopold povznesl tuto instituci do čela všech německých nemocnic. Dále organizoval stavbu Nové královské ženské nemocnice (Neue Königliche Frauenklinik), jedné z nejmodernějších a rozhodně nejpřednější ze všech tehdejších gynekologických a porodnických zařízení [9].

V letech 1883-1910 Leopold vzdělal a vycvičil více než 1750 lékařů; jeho studenti pocházeli ze všech koutů Německa i ze zahraničí. Byl tvrdošíjným zastáncem dalšího vzdělávání lékařů i porodních asistentek; rovněž byl velmi činný na poli sociální politiky. Známá je zejména jeho stěžejní úloha, kterou sehrál v rozvoji mateřské péče v Německu. Byl jedním z iniciátorů poradenských středisek pro matky a zaslouží si zvláštní obdiv a díky zejména v oblasti babictví. Během svého pobytu v Drážďanech Leopold vyučil přibližně 1900 porodních asistentek.

Vědecká práce

Leopoldova vědecká práce zahrnuje celkem 192 monografií a článků, které pokrývají širokou škálu témat, jež bychom mohli rozdělit do čtyř hlavních proudů:

  • prevence horečky omladnic,
  • anatomie a fyziologie ženského pohlavního ústrojí,
  • komplikace anatomicky zúžené pánve (např. kyfoskolióza),
  • nové operační metody a postupy.

Horečka omladnic a její prevence byla otázkou, kterou se zabýval především. Leopold a Credé společně sestavili 4. vydání rukověti pro porodnické asistentky (Lehrbuch für Hebammen) [7]. Po Credého smrti byl Leopoldovým spoluvydavatelem 7. a 8. vydání v letech 1902 a 1909 Paul Zweifel (1848-1927), profesor gynekologie a porodnictví v Lipsku [9, 10].

Leopoldovy hmaty“

V bezpočtu přednášek, článků a odborných sdělení, jakož i ve svých knihách týkajících se babictví a porodnictví propagoval tzv. Leopoldovy hmaty, metodu pro vyšetřování těhotných žen [8]. Pomocí těchto vnějších hmatů, jakož i díky nejpřísnějším měřítkům antisepse, značně snížil počet případů horečky omladnic na svých působištích.

Takzvané Leopoldovy hmaty (Leopold-Handgriffe) pomáhají určit polohu (situs, Lage, lie), postavení (positio, Stellung, position), držení (habitus, Haltung, attitude) a naléhání (presentatio, Einstellung, presentation) plodu, což společně se správných určením tvaru pánve matky a vnitřním vyšetřením napoví, zda porod bude probíhat snadno, či s obtížemi, nebo zda je nezbytné použít jinou cestu, tedy císařský řez (obr. 2).

Čtyři Leopoldovy hmaty
Leopold G, Spörlin N. Die Leitung der regelmäßigen Geburt nur durch äußere Untersuchung. Archiv für Gynäkologie, 1894, 45, s. 337–368
Obr. 2. Čtyři Leopoldovy hmaty Leopold G, Spörlin N. Die Leitung der regelmäßigen Geburt nur durch äußere Untersuchung. Archiv für Gynäkologie, 1894, 45, s. 337–368

První Leopoldův hmat: určuje výši děložního dna, tvar i uložení dělohy (podle uložení vejcovodů a vaječníků lze rozlišit dextrotorsio / sinistrotorsio); kromě toho pomůže určit i měsíc těhotenství. Určuje i tonus dělohy a polohu plodu.

Druhý Leopoldův hmat: určuje polohu hřbetu a malých částí plodu. Určuje polohu a postavení plodu.

Jeho mírnou úpravou je přesné určení polohy hřbetu, tzv. Budinův hmat (Pierre-Constant Budin /1846–1907/ byl francouzský porodník v Paříži), kterým vyšetříme obsah děložních hran nejlépe [1].

Třetí Leopoldův hmat: určuje polohu a postavení plodu podle naléhající části (hlavičku plodu nebo konec pánevní), a při naléhání hlavičkou výšku krční rýhy.

Čtvrtý Leopoldův hmat: určuje přibližnou vzdálenost mezi naléhající částí a pánví matky.

Třetím a čtvrtým hmatem se kontroluje vstup hlavičky do pánevního vchodu (aditus pelvis).

Pátý Leopoldův hmat (rovněž známý jako Zangemeisterův hmat): určuje možnost nesouměrnosti hlavičky plodu a pánve (Wilhelm Karl Zangemeister (1871-1930) byl německý gynekolog a porodník v Královci /Königsberg/).

Třetí Leopoldův hmat, známý v českých zemích také jako Pawlíkův hmat, je stále našimi porodníky používán, ačkoli obouručné hmaty jsou obvykle v současnosti ve světě upřednostňovány. Tento hmat se skládá ze dvou fází: tzv. první Pawlíkův hmat pomáhá určit, která naléhající část plodu leží v podbřišku; pomocí metody uchopení podbřišku palcem a prsty pravé ruky těsně nad stydkou sponou a přibližováním palce a ostatních prstů se obejme dolní děložní oddíl spolu s jeho obsahem. Druhý Pawlíkův hmat pak pokračuje z předchozího sklouznutí ruky nahoru pro určení krční rýhy.

Rubeškův hmat je obouručně provedený třetí Leopoldův hmat čili první Pawlíkův hmat.

Piťhův dvojhmat spojuje první Pawlíkův a Budinův hmat jako nejjednodušší a nejvýhodnější způsob vnějšího vyšetřování plodu [14].

Leopold téměř výhradně používal vnější vyšetření rodičky, aby co nejvíce snížil nebezpečí zavlečení infekce [3, 6]. Ačkoli pokračoval v tradici založené Credéem, vnější vyšetření rodičky přes břicho se používalo už léta před dobou působení Leopolda i Credého. Této metodice vyučoval již francouzský porodník André Levret (1703 až 1718) a němečtí porodníci Georg Roederer (1726-1763) a Justus Wigand (1769-1817). V průběhu 19. století byla však zapomenuta. Teprve o 50 let později Credé a jeho student Leopold znovu obnovili tento způsob vyšetřování, zpřesnili celou techniku a hlavně ji uvedli do klinické praxe. V té době francouzský lékař Adolphe Pinard (1844-1934) rovněž všemožně podporoval vnější vyšetřovací metodiku a prokázal, že je možné stanovit polohu plodu v děloze právě jen vnějším pohmatovým vyšetřením.

Leopold byl dlouhodobým spoluvydavatelem časopisu „Archiv für Gynäkologie“, společně s Adolfem Ludwigem Sigismundem Gusserowem, gynekologem a porodníkem v berlínské nemocnici Charité (1836 až 1906). Tento post převzal po Credého smrti v roce 1892 a vykonával jej až do své smrti.

Mimo svoji práci, která jej zaměstnávala po většinu času, se živě zajímal o klasickou hudbu, byl vynikající klavírista a rovněž vlastnil cennou sbírku maleb a jiných uměleckých pokladů. Podle okolí to byl velmi milý člověk, dokonce ho lidé nazývali „Miláček lidu (Liebling des Volkes)”. Jeho životním heslem bylo „carpe diem”.

Christian Gerhard Leopold zemřel 12. září 1911 v Bärenburgu na německé straně Krušných hor. Jeho smrt byla silně vnímána nejen v gynekologických a porodnických kruzích, ale i mezi dalšími lékaři a vědci v medicíně i pacientkami. Christian Gerhard Leopold byl jednou z nejvýraznějších osobností světového porodnictví vůbec.

MUDr. David Kachlík, Ph.D.
Ústav anatomie 3. LF UK
Ruská 87
100 00 Praha 10
e-mail: david.kachlik@lf3.cuni.cz


Zdroje

1. Jerie, J. Porodnictví pro mediky a lékaře. 1. díl. Část fysiologická. Praha: Vesmír, 1939.

2. Kästner, I., Thom, A. 575 Jahre Medizinischer Fakultät der Universität Leipzig. Leipzig: Universität Leipzig, 1990.

3. Leopold, CG. Dritter Beitrag zur Verhütung des Kindbettfiebers. Arch Gynäkol, 1889, 35, s. 159-165.

4. Leopold, CG. Untersuchungen über das Epithel des Ovarium und dessen Beziehung zum Ovolum. Inaug.-Diss.. Univ. Leipzig, Med. Fak.: Leipzig, 1870.

5. Leopold, CG. Zur Eröffnung der neuen Königlichen Frauenklinik in Dresden. Arch Gynäkol, 1903, 68, s. 718.

6. Leopold, CG. Zur Verhütung des Kindbettfiebers. Deutsch Med Wochen, 1887, 13, s. 541f.

7. Leopold, CG, Credé, CSF. Lehrbuch für Hebammenkunst. 4. ed. Leipzig: Hirzel, 1886.

8. Leopold, CG., Spörlin, F. Die Leitung der regelmässigen Geburten nur durch äussere Untersuchung. Arch Gynäkol, 1894, 45, s. 337-351.

9. Leopold, CG., Zweifel, P. Lehrbuch für Hebammen. 7. ed. Leipzig: Hirzel, 1902.

10. Leopold, CG., Zweifel, P. Lehrbuch für Hebammen. 8. ed. Leipzig: Hirzel, 1909.

11. Lesky, E. Die Wiener Medizinische Schule im 19. Jahrhundert. Graz-Köln: Hermann Böhlaus Nachfolger, 1965.

12. Ludwig, H. Christian Gerhard Leopold (1846-1911) - Nicht nur der Lehrmeister der Geburtshilfe. Gynäkologe, 2004, 37, 10, s. 961-966.

13. Otto, A. Der Direktor der Dresdener Frauenklinik Gerhard Christian Leopold (1846-1911) und sein Beitrag zur Entwicklung der Gynäkologie und Geburtshilfe in Deutschland. Diss. med. Dresden: TU Dresden, Med. Fak. „Carl Gustav Carus“, 2005.

14. Piťha, V. O způsobu zevního vyšetřování těhotných a rodiček na základě methody Pawlíkovy. Praha: Nákl. vlast., v komisi knihkup. Bursík a Kohout, 1900.

15. Richter, A. Gerhard Leopold. Monat Geburts Gynäkol, 1911, 34, s. 7-8.

16. Universitätsarchiv Leipzig, Med. Fak., Prom. 8370; Promotionsbuch 1865 -1877, PA 1487, fol. 1-6.

17. Universitätsarchiv Leipzig, Med. Fak., Prom. 8370; Promotionsbuch 1865 -1877, fol. 160.

18. Universitätsarchiv Leipzig, Med. Fak., Prom. 8370; Promotionsbuch 1865 -1877, PA 1487, Bl. 2.

Štítky
Dětská gynekologie Gynekologie a porodnictví Reprodukční medicína
Článek

Článek vyšel v časopise

Česká gynekologie

Číslo 3

2010 Číslo 3

Nejčtenější v tomto čísle
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#