Nádory ovaria a genetická dispozice


Ovarian tumors and genetic predisposition

Objective: Summary of knowledge in the field of ovarian cancer and genetic predisposition. Results: Ovarian tumors are usually diagnosed at advanced stages of the disease and the prognosis for these patients is generally poor. The 5-year overall survival rate, regardless of the histopathological type of tumor, is around 44%. Germline mutations causing hereditary tumor syndromes are predominantly involved in the development of epithelial ovarian tumors. The most common is hereditary breast and ovarian cancer syndrome, which is caused by germline mutations in the tumor suppressor genes BRCA1 and BRCA2. Several other tumor suppressor genes and oncogenes are known to be associated with ovarian tumors and cause other types of tumor syndromes. Inherited tumor syndromes include Lynch syndrome, Peutz-Jegers syndrome, Gorlin syndrome, Li-Fraumeni syndrome and others. The indication for genetic examination of germline mutations is given by a clinical geneticist on the basis of the recommendation of the attending physician. At present, every ovarian tumor, primary peritoneal tumor and tube tumor diagnosed at any age is indicated for genetic testing. Conclusion: Early identification of genes for hereditary cancer syndromes, thanks to rapidly developing molecular genetic methods, is an important step towards personalized treatment of ovarian cancer and preventive measures in families at risk. It is also important to note that a negative molecular genetic test result does not exclude genetic risk.

Keywords:

prevention – ovarian cancer – germinal variant – hereditary tumor syndrome – molecular-genetic examination – familial mutations – genetic risks


Autoři: J. Štellmachová ;  P. Vrtěl ;  R. Vrtěl ;  M. Janíková ;  K. Kolaříková ;  M. Procházka ;  R. Vodička
Působiště autorů: Ústav lékařské genetiky, FN Olomouc
Vyšlo v časopise: Ceska Gynekol 2022; 87(3): 211-216
Kategorie: Přehledový článek
doi: 10.48095/cccg2022211

Souhrn

Cíl: Shrnutí poznatků v oblasti karcinomu ovaria a genetické dispozice. Výsledky: Nádory ovarií jsou obvykle dia gnostikovány v pokročilých stadiích nemoci a prognóza těchto nemocných je všeobecně špatná. Pětileté celkové přežití bez ohledu na histopatologický typ nádoru se pohybuje kolem 44 %. Na vzniku epiteliálního ovariálního nádoru se majoritně podílejí germinální mutace způsobující dědičné nádorové syndromy. Nejčastější je dědičný nádorový syndrom prsu a vaječníku, který je zapříčiněn germinální mutací v tumor supresorových genech BRCA1 a BRCA2. Je známo i několik dalších tumor supresorových genů a onkogenů, které jsou asociovány s ovariálními nádory a způsobují jiné typy nádorových syndromů. Z dědičných nádorových syndromů je to např. Lynchův syndrom, Peutz-Jegersův syndrom, Gorlinův syndrom, Li-Fraumeniho syndrom a další. Indikaci ke genetickému vyšetření germinálních mutací dává klinický genetik na základě doporučení ošetřujícího lékaře. V současné době je každý ovariální nádor, primární peritoneální nádor a nádor tuby diagnostikovaný v jakémkoliv věku indikován ke genetickému vyšetření. Závěr: Časná identifikace genů dědičných nádorových syndromů díky rychle se rozvíjejícím molekulárně genetickým metodám představuje důležitý krok k personalizované léčbě nádorů ovaria a k preventivním opatřením u rizikových rodin. Důležité je si zároveň uvědomit, že negativní výsledek molekulárně genetického vyšetření není vyloučením genetického rizika.

Klíčová slova:

molekulárně genetické vyšetření – prevence – ovariální karcinom – germinální varianta – dědičný nádorový syndrom – familiární mutace – genetická rizika

Úvod

Celosvětově jsou ovariální nádory ročně diagnostikovány u 239 000 žen, 5leté přežívání těchto žen se pohybuje kolem 44 %, což odpovídá asi 152 000 úmrtím každoročně. Ovariální nádory představují ve světě sedmou nejčastější příčinu onkologického onemocnění u žen a jsou jejich osmou nejčastější příčinou úmrtí [1,2]. Ve vyspělých zemích jsou ovariální nádory pátou nejčastější příčinou úmrtí žen [3,4]. V České republice (ČR) je roční incidence zhoubného nádoru ovarií přibližně 21 na 100 000 žen. Mortalita žen vzhledem k neexistujícímu účinnému preventivnímu screeningu je v ČR 6 na 100 000 [5].

Víc než jeden z pěti případů ovariálního nádoru (přibližně 23–24 %) je spojen s mutacemi v germinálních tumor supresorových genech [2,6,7]. Germinální mutace v genech BRCA1 a BRCA2 představují největší celoživotní riziko vzniku rakoviny (Ca – karcinom) ovarií a zvyšují i riziko vzniku jiných typů onkologických onemocnění (u žen Ca prsu, gastrointestinální nádory, nádory kůže atd.) [6,8].

Je známo i několik dalších tumor supresorových genů a onkogenů, které jsou asociovány s ovariálními nádory a způsobují jiné typy nádorových syndromů. Z dědičných nádorových syndromů je to např. Li-Fraumeniho syndrom, Lynchův syndrom, Peutz-Jegersův syndrom, Gorlinův syndrom a další.

Další rizikové geny, jejichž mutace jsou asociovány se vznikem ovariálního karcinomu, jsou RAD51C, RAD51D, BRIP1, CHEK2, MRE11A, NBN, PALB2, RAD50 [7].

Rizikové a protektivní faktory vzniku ovariálních nádorů

Výsledky epidemiologických studií naznačují, že riziko vzniku ovariálních nádorů je sníženo anovalučními cykly, tj. v době gravidity nebo užíváním hormonální antikoncepce [9].

Mezi rizikové faktory patří nulliparita, dítě narozené po 35. roku života ženy, pozdní nástup menopauzy a hormonální substituční terapie v menopauze [4,10].

Ovariální stimulace při léčbě neplodnosti je považována za rizikový faktor ve vzniku borderline nádoru ovaria [10,11]. Endometrióza je rizikový faktor vzniku endometrioidu a karcinomu z jasných buněk, mechanizmus vzniku není zcela známý [4,12]. Nejčastější endokrinní porucha u žen ve fertilním věku je tzv. syndrom polycystických ovarií (PCOS – polycystic ovary syndrome), jímž trpí asi 5–10 % žen ve fertilním věku (18–44 let). PCOS je rizikový faktor vzniku epiteliálního ovariálního nádoru a nádoru endometria [13–15]. Kouření je spojeno se zvýšeným rizikem karcinomu vaječníku mucinózního typu.

Samotná pozitivní rodinná nebo osobní anamnéza výskytu nádorových onemocnění v rodině s prokázanou kauzální germinální mutací je významným rizikovým faktorem pro rozvoj ovariálního nádoru. V případě familiárního výskytu ovariálního nádoru bez zjištěné germinální mutace je stanoveno riziko pro prvostupňové příbuzné na 6 % [16].

Dědičné nádorové syndromy spojené s rizikem ovariálního karcinomu

Dědičný nádorový syndrom prsu a vaječníku

Geny BRCA1 a BRCA2 patří mezi tumor supresorové geny a podílejí se na opravách dvouvláknových zlomů DNA, především pomocí homologní rekombinace, a taktéž na regulaci buněčného cyklu a transkripce [2].

Germinální mutace v genech BRCA1 a BRCA2 způsobují dědičný nádorový syndrom prsu a vaječníku, onemocnění je dědičné autozomálně dominantně. Tento dědičný nádorový syndrom je spojen s vysokým celoživotním rizikem vzniku Ca vaječníku a vysokým a středním celoživotním rizikem vzniku dalších solidních nádorů: prsa, tlustého střeva, žlučníku, pankreatu, kůže a oka.

Celoživotní riziko nádoru ovaria u nositelek BRCA1 mutace se pohybuje mezi 39 a 65 % a celoživotní riziko u BRCA2 mutace 10–37 % [17,18]. Germinální mutace BRCA1/ BRCA2 jsou zodpovědné za 8–18 % všech ovariálních nádorů [2,7,19]. Obecné populační riziko ovariálního nádoru pro ženu činí asi 1,5–1,8 %. U žen s potvrzenou germinální mutací v genech BRCA1 a BRCA2 je vzhledem k vysokému riziku vzniku ovariálního karcinomu doporučen preventivní chirurgický výkon (salpingektomie a ovariektomie ve věku 40–45 let), s následným nasazením hormonální substituční terapie [2,18,20]. Tento radikální chirurgický výkon vede k redukci celoživotního rizika vzniku Ca ovaria na 1–5 % [17].

Li-Fraumeniho syndrom

Je onemocnění dědičné autozomálně dominantně, které je zapříčiněno germinální mutací v genu TP53. Gen TP53 se podílí na regulaci buněčné proliferace, apoptóze a genomické stabilitě. Zárodečné mutace v genu TP53 způsobují vzácný, ale závažný nádorový predispoziční syndrom s vysokým celoživotním rizikem vzniku spektra onkologických onemocnění, která se mohou manifestovat v dětství i v dospělosti. Li-Fraumeniho syndrom je kromě zvýšeného rizika Ca ovaria spojen i s rizikem karcinomu prsu, adrenokortikálního karcinomu, nádoru centrální nervové soustavy, osteosarkomu, sarkomu měkkých tkání, lymfomu, leukemie, karcinomu zažívacího traktu, hrtanu a kůže. Karcinomy ovaria s nádory zažívacího traktu, lymfomy a leukemiemi přestavují asi 15 % ze všech nádorů [2,21].

Lynchův syndrom

Známý také jako dědičný nepolypózní karcinom tlustého střeva (HNPCC – hereditary nonpolyposis colorectal cancer) je autozomálně dominantně dědičný nádorový syndrom [2]. Je způsoben zárodečnými patogenními mutacemi tzv. mismatch repair genů (MMR), jako jsou MLH1, MSH2, MSH6, PMS2 a EPCAM. Rodiny s Lynchovým syndromem mají vysoké celoživotní riziko rozvoje karcinomu kolorekta, endometria, ovaria, nádorů tenkého střeva, močovodu a pánvičky ledviny. Riziko rozvoje karcinomu u Lynchova syndromu se liší v závislosti na příčinném genu [22].

Nádory vaječníku spojené s Lynchovým syndromem jsou neserózní nádory, obvykle zachycené u mladých žen v raném stadiu [23]. Celoživotní kumulativní riziko rakoviny vaječníků se odhaduje na 6–10 % u patogenních a pravděpodobně patogenních variant v genech MSH2 a MLH1 s průměrným věkem nástupu 45–51 let [2].

Peutz-Jegersův syndrom

Je autozomálně dominantně dědičný syndrom charakterizovaný mukokutánní hyperpigmentací, gastrointestinální polypózou a rizikem rozvoje onkologických onemocnění. Příčinou Peutz-Jegersova syndromu je germinální patogenní varianta v genu STK11. Nemocní s tímto syndromem mají zvýšené celoživotní riziko vzniku širokého spektra onkologických onemocnění, jako jsou nádory gastrointestinálního traktu (tlusté střevo, rektum, žaludek, pankreas), zvýšené riziko nádoru prsu a u žen vaječníků [24]. Riziko ovariálního nádoru asociovaného s Peutz-Jegersovým syndromem je 18–21 % [25].

Gorlinův syndrom

Nazývaný také syndrom névoidního bazaliomu je vzácné dědičné multisystémové onemocnění. Jedná se o autozomálně dominantně dědičný syndrom. Příčinou syndromu je germinální patogenní zárodeční varianta v genech PTCH1, PTCH2, SUFU [26]. Charakteristické znaky syndromu jsou vysoký vzrůst, faciální dysmorfie (makrocefalie s prominujícím čelem, širokým kořenem nosu, hypertelorizmem, zvětšenou čelistí), skeletální malformace (rozštěp patra, anomálie žeber, arachnodaktylie se zkráceným 4. metakarpem, odontogenní cysty), hydrocefalus, přítomnost palmárních a plantárních jamek a predispozice k různým nádorům (bazocelulární karcinom, meduloblastom, ovariální a srdeční fibrom a keratocystické odontogenní nádory).

Do 40. roku života onemocní kožním nádorem asi 90 % pacientů s Gorlinovým syndromem, histologicky se jedná o vícečetné bazaliomy [27]. Riziko výskytu ovariálních fibromů u žen je asi 15–20 %. Ovariální fibromy jsou obvykle bilaterální (75 % případů) a kalcifikované [28]. Průměrný věk diagnózy je 30 let [29].

Další geny spojené s rizikem vzniku ovariálního karcinomu

Germinální mutace v genech RAD51C, RAD51D a BRIP1 jsou spojeny s 10–15% rizikem vzniku ovariálního karcinomu. Riziko ovariálního karcinomu u PALB2 germinálních mutací je cca 5 %. Patogenní varianty v genu PALB2 jsou spojeny s vysokým celoživotním rizikem vzniku karcinomu prsu a s menším rizikem vzniku karcinomu pankreatu a ovaria [30,31].

U genů CHEK2, MRE11A, NBN a RAD50 celoživotní riziko literatura neuvádí, germinální mutace v těchto genech byly zachyceny u pacientek s karcinomem ovaria. U těchto genů se stanovuje empirické riziko dle rodinné anamnézy [32]. Missense mutace I157T v genu CHEK2 je asociována s ovariálním cystadenomem, borderline ovariálním tumorem a low-grade invazivním karcinomem [2].

Germinální mutace v genu NF1 způsobující neurofibromatózu jsou asociovány s vyšším rizikem vzniku serózního high-grade ovariálního karcinomu [33]. Celoživotní riziko vzniku Ca ovarií však literatura neuvádí.

Výskyt ovariálních nádorů v pediatrické populaci a gonadální dysgeneze

Ovariální nádory u dětí a adolescentů jsou vzácné. Incidence ovariálních nádorů u dětí je odhadovaná na 2,6 : 100 000 dívek a přestavuje asi 1–2 % ze všech dětských nádorů [34].

U dětí se nejčastěji vyskytují neepiteliální nádory, které jsou součástí dědičného syndromu. Největší skupinu (asi 75 %) tvoří maligní nádory ze zárodečných buněk. Jedná se o heterogenní skupinu nádorů a zahrnují teratom (zralý, nezralý), choriokarcinom, nádor ze žloutkového váčku, dysgerminom, smíšené typy embryonálních karcinomů (např. gonadoblastom) [34].

Většina gonadoblastomů vzniká na podkladě gonadální dysgeneze. Gonadální dysgeneze je porucha vývoje gonád (ovarií, testes) v důsledku strukturálních nebo numerických anomálií pohlavních chromozomů nebo mutací v genech, které se uplatňují v diferenciaci gonád [34,35]. Gonadální dysgenezi je možné dělit na čistou, nebo smíšenou. Příkladem čisté gonadální dysgenese je Swyerův syndrom. Jedná se fenotypově o ženy s karyotypem 46,XY bez přítomnosti znaků Turnerova syndromu. Riziko vzniku malignity v případě čisté 46,XY gonadální dysgeneze je 37,5–45 % a většinou se jedná o dysgerminom [34,35]. Nejčastějším karyotypem smíšené gonadální dysgeneze je 45X/ 46XY nebo jiné typy mozaicizmu zahrnující Y chromozom. Fenotypově se může jednat o ženy s Turnerovým syndromem [34]. Klinické projevy zahrnují lymfedém rukou a nohou po narození, kožní řasu tzv. pterygium colli, malý vzrůst, vrozené vývojové vady (srdce, ledviny), opožděnou pubertu, hypergonadotropní hypogonadizmus. Mozaiky Turnerova syndromu, které z genetického hlediska mají zastoupení materiálu Y chromozomu např. 45,X/ 46,XY, mají 2,2–50% riziko gonadoblastomu. Toto riziko není v případě pacientek bez přítomnosti materiálu Y chromozomu [34]. U rizikových jedinců je nutné naplánovat gonadektomii a nasadit hormonální substituční terapii [34,35].

Indikace ke genetickému vyšetření

V ČR byla v roce 2016 provedena změna indikačních kritérií testování ovariálních nádorů. Každý ovariální nádor, nádor tuby a primární peritoneální karcinom je indikací k provedení genetického vyšetření. Tato kritéria byla upravena z důvodu cílené léčby PARP inhibitory u nemocných s Ca ovaria a BRCA1 nebo BRCA2 mutací. Cílem těchto opatření bylo zvýšit záchyt mutací v rodinách a zajistit časnou prevenci a následnou cílenou nádorovou léčbu [18].

Vyšetření germinálních mutací indikuje klinický genetik na základě doporučení ošetřujícího praktického lékaře, onkologa, onkogynekologa nebo gynekologa. Klinický genetik zhodnotí anamnézu (osobní a rodinnou), vysvětlí podstatu dědičného nádorového onemocnění, rizika pro příbuzné a podepíše s pacientem informovaný souhlas s vyšetřením. Molekulárně genetické vyšetření u nádorů ovarií probíhá obvykle ve zrychleném režimu (výsledek je do 3 měsíců od konzultace). Výsledky jsou sděleny pacientovi lékařským genetikem osobně.

Klinický, histopatologický a molekulární nález u ovariálních nádorů

Ovariální nádory představují heterogenní skupinu onemocnění s odlišným biologickým, klinickým a molekulárním chováním. Ovariální karcinomy představují až 90 % všech maligních nádorů ovaria [36,37]. Víc než 90 % jsou epiteliální ovariální nádory a zbylých 10 % ovariálních nádorů jsou neepiteliální (podrobnější členění viz tab. 1, vč. zodpovědných genů; kromě již zmíněných genů jsou uvedeny i protoonkogeny, které se mohou podílet na vývoji konkrétních nádorů) [4,33].

Tab. 1. Histologické subtypy ovariálních nádorů [33].
Tab. 1. Histological subtypes of ovarian tumors [33].
Histologické subtypy ovariálních nádorů [33].<br>
Tab. 1. Histological subtypes of ovarian tumors [33].

Výskyt ovariálních epiteliálních karcinomů stoupá s věkem a nejvyšší prevalence dosahuje mezi 6. a 7. dekádou života. Na druhé straně jsou ovariální nádory u dětí a adolescentů vzácné a obvykle se jedná o neepiteliální nádory, které pochází z germinálních buněk [34,38–40].

Molekulárně genetická diagnostika

Jak bylo uvedeno v předchozím textu, karcinom ovarií je spojován s mutací v celé řadě rozličných genů. Z toho vyplývá aplikace vhodné molekulárně diagnostické metody – masivně paralelní sekvenování. Tento postup je aplikován u probanda. Pracoviště využívají především sekvenace genových panelů např. panel CZECANCA, Breast cancer panel aj. Tyto genové panely se liší zejména výrobcem, počtem genů a sekvenční platformou, pro kterou je daný panel vytvořen. V těchto genových panelech musí být obsaženo minimálně 22 vybraných genů požadovaných zdravotní pojišťovnou. Vyšetření může provádět pouze laboratoř akreditovaná dle normy ISO 15189.

Familiární mutace je následně došetřena cíleným vyšetření (Sangerovo sekvenování, MLPA) – dle detekované genové varianty u probanda.

Genetické poradenství u hereditárních nádorů, preventivní metody v rizikových rodinách a při plánovaní rodiny

Nález kauzální mutace u probanda umožňuje snadno sledovat segregaci této varianty v rodině. Prediktivní vyšetření těchto familiárních mutací je důležité z důvodu prevence u příbuzných osob v riziku. Sledování se liší v závislosti na typu nádorového syndromu, každý je spojován s rozličným spektrem onkologických onemocnění. S tím přímo souvisí možnost profylaktických výkonů k redukci rizika vzniku nádoru v indikovaných případech. Například pro germinální patogenní mutaci v genech BRCA1, BRCA2, PALB2, STK11, RAD51C, RAD51D atd. se doporučuje provedení profylaktické salpinektomie a ovariektomie ve věku 40–45 let. U rodin s karcinomem ovaria bez záchytu germinální mutace je riziko vzniku Ca ovaria 4násobně vyšší než obecné populační riziko, u prvostupňových příbuzných lze zvážit preventivní adnexektomii [16,41].

Znalost germinální mutace umožňuje v rámci plánování rodičovství využít techniky asistované reprodukce. Následné provedení preimplantační genetické diagnostiky umožňuje výběr embrya, které není nositelem familiární genové varianty.

Závěr

Nádory ovarií jsou dosud většinou diagnostikovány v pokročilých stadiích onemocnění. Identifikace mutace predispozičního genu nádorového syndromu je jeden z prvních kroků k diagnostice a personalizované léčbě těchto nádorů. Prediktivní vyšetření u zdravých příbuzných vede k lepší primární prevenci a intenzivnějším preventivním vyšetřením. U rizikových žen po ukončení reprodukčního věku je třeba zvážit radikální profylaktické výkony, které by v rodinách bez identifikované mutace vysoce pravděpodobně pouze s ohledem na rodinnou anamnézu doporučeny nebyly.

ORCID autorů

J. Štellmachová 0000-0003-1007-5332

P. Vrtěl 0000-0002-2374-9095

R. Vrtěl 0000-0002-2254-8099

M. Janíková 0000-0002-2752-5857

K. Kolaříková 0000-0002-2367-5284

M. Procházka 0000-0002-9815-9401

R. Vodička 0000-0002-7546-5676

Doručeno/ Submitted: 1. 2. 2022

Přijato/ Accepted: 8. 2. 2022

doc. RNDr. Radek Vrtěl, Ph.D.

Ústav lékařské genetiky

FN Olomouc

I. P. Pavlova 272/ 10

779 00 Olomouc

radek.vrtel@fnol.cz


Zdroje

1. Ferlay J, Soerjomataram I, Dikshit R et al. Cancer incidence and mortality worldwide: sources, methods and major patterns in GLOBOCAN 2012. Int J Cancer 2015; 136(5): E359–E386. doi: 10.1002/ ijc.29210.

2. Toss A, Tomasello C, Razzaboni E et al. Hereditary ovarian cancer: not only BRCA 1 and 2 genes. Biomed Res Int 2015; 2015: 341723. doi: 10.1155/ 2015/ 341723.

3. La Vecchia C. Epidemiology of ovarian cancer: a summary review. Eur J Cancer Prev 2001; 10(2): 125–129. doi: 10.1097/ 00008469- 200104000-00002.

4. Feckaninová B, Pilka R, Slobodová Z. Recidiva vzácného maligního Brennerova tumoru ovaria. Ceska Gynekol 2021; 86(4): 250–257. doi: 10.48095/ cccg20211250.

5. Dušek L, Mužík J, Kubásek M et al. Epidemiologie zhoubných nádorů v České republice. Masarykova univerzita. 2005 [online]. Available from: http:/ / www.svod.cz.

6. Walsh T, Casadei S, Lee MK et al. Mutations in 12 genes for inherited ovarian, fallopian tube, and peritoneal carcinoma identified by massively parallel sequencing. Proc Natl Acad Sci USA 2011; 108(44): 18032–18037. doi: 10.1073/ pnas.1115052108.

7. Andrews L, Mutch DG. Hereditary ovarian cancer and risk reduction. Best Pract Res Clin Obstet Gynaecol 2017; 41: 31–48. doi: 10.1016/ j. bpobgyn.2016.10.017.

8. Friedenson B. BRCA1 and BRCA2 pathways and the risk of cancers other than breast or ovarian. MedGenMed 2005; 7(2): 60.

9. Jayson GC, Kohn EC, Kitchener HC et al. Ovarian cancer. Lancet 2014; 384(9951): 1376–1388. doi: 10.1016/ S0140-6736(13)621 46-7.

10. The American Cancer Society medical and editorial content team. Ovarian Cancer Risk Factors. 2022 [online]. Available from: https:/ / www. cancer.org/ cancer/ ovarian-cancer/ causes-risksprevention/ risk-factors.html.

11. Stewart LM, Holman CD, Finn JC et al. In vitro fertilization is associated with an increased risk of borderline ovarian tumours. Gynecol Oncol 2013; 129(2): 372–376. doi: 10.1016/ j.ygyno.2013.01.027.

12. Munksgaard PS, Blaakaer J. The association between endometriosis and ovarian cancer: a review of histological, genetic and molecular alterations. Gynecol Oncol 2012; 124(1): 164–169. doi: 10.1016/ j.ybyno.2011.10.001.

13. Chittenden BG, Fullerton G, Maheshwari A et al. Polycystic ovary syndrome and the risk of gynaecological cancer: a systematic review. Reprod Biomed Online 2009; 19(3): 398–405. doi: 10.1016/ s1472-6483(10)60175-7.

14. National Institute of Child Health and Human Development. How many people are affected or at risk for PCOS? 2013 [online]. Available from: https:/ / web.archive.org/ web/ 20150304124420/ http:/ www.nichd.nih.gov/health/ topics/ PCOS/ conditioninfo/ Pages/ risk. aspx.

15. Goodman NF, Cobin RH, Futterweit W et al. American Association of Clinical Endocrinologists, American College of Endocrinology, and androgen excess and PCOS society disease state clinical review: guide to the best practices in the evaluation and treatment of polycystic ovary syndrome-part 1. Endocr Pract 2015; 21(11): 1291–1300. doi: 10.4158/ EP15748. DSC.

16. Foretová L, Navrátilová M, Svoboda M et al. Doporučení pro sledování žen se vzácnějšími genetickými příčinami nádorů prsu a ovarií. Klin Onkol 2019; 32(Suppl 2): 2S6–2S13. doi: 10.14735/ amko2019S6.

17. Plevová P, Novotný J, Petráková K et al. Syndrom hereditárního karcinomu prsu a ovarií. Klin Onkol 2009; 22(Suppl): S8–S11.

18. Foretová L, Macháčková E, Palácová M et al. Doporučení rozšíření indikačních kriterií ke genetickému testování mutací v genech BRCA1 a BRCA2 u hereditárního syndromu nádorů prsu a ovarií. Klin Onkol 2016; 29(Suppl 1): S9–S13. doi: 10.14735/ amko2016S9.

19. Walsh T, Casadei S, Lee MK et al. Mutations in 12 genes for inherited ovarian, fallopian tube, and peritoneal carcinoma identified by massively parallel sequencing. Proc Natl Acad Sci U S A 2011; 108(44): 18032–18037. doi: 10.1073/ pnas.1115052108.

20. Andrews L, Mutch DG. Hereditary ovarian cancer and risk reduction. Best Pract Res Clin Obstet Gynaecol 2017; 41: 31–48. doi: 10.1016/ j. bpobgyn.2016.10.017.

21. Schneider K, Zelley K, Nichols KE et al. Li- Fraumeni Syndrome. GeneReviews® 1999. 2019 [online]. Available from: https:/ / www.ncbi. nlm.nih.gov/ books/ NBK1311/ .

22. Win AK, Lindor NM, Young JP et al. Risks of primary extracolonic cancers following colorectal cancer in lynch syndrome. J Natl Cancer Inst 2012; 104(18): 1363–1372.

23. Ketabi Z, Bartuma K, Bernstein I et al. Ovarian cancer linked to Lynch syndrome typically presents as early-onset, non-serous epithelial tumors. Gynecol Oncol 2011; 121(3): 462–465. doi: 10.1016/ j.ygyno.2011.02.010.

24. McGarrity TJ, Amos ChI, Baker MJ. Peutz-Jeghers Syndrome. GeneReviews® 2001. 2021 [online]. Available from: https:/ / www.ncbi. nlm.nih.gov/ books/ NBK1266/ .

25. Neto N, Cunha TM. Do hereditary syndromerelated gynecologic cancers have any specific features? Insights Imaging 2015; 6(5): 545–552. doi: 10.1007/ s13244-015-0425-x.

26. Fujii K, Miyashita T. Gorlin syndrome (nevoid basal cell carcinoma syndrome): update and literature review. Pediatr Int 2014; 56(5): 667– 674. doi: 10.1111/ ped.12461.

27. Plevová P, Krutílková V, Puchmajerová A et al. Gorlinův syndrom. Klin Onkol 2009; 22(Suppl): S34–S35.

28. Aram S, Moghaddam NA. Bilateral ovarian fibroma associated with Gorlin syndrome. J Res Med Sci 2009; 14(1): 57–61.

29. Howell CG Jr, Rogers DA, Gable DS et al. Bilateral ovarian fibromas in children. J Pediatr Surg 1990; 25(6): 690–691. doi: 10.1016/ 0022-3468(90)90366-h.

30. Bennett C. PALB2 linked to increased risk for breast, ovarian, and pancreatic cancer. 2022 [online]. Available from: https:/ / www. cancertherapyadvisor.com/ home/ cancer-topics/ breast-cancer/ palb2-breast-ovarian-pancreatic- cancer-higher-risk-link/ .

31. PALB2 interest group. PALB2 mutation and cancer risks. 2022 [online]. Available from: https:/ / www.palb2.org/ about-the-palb2-gene/ palb2-mutation-and-cancer-risks/ .

32. Soukupová J, Lhotová K, Zemánková P et al. Přínos masivního paralelního sekvenování pro diagnostiku dědičných forem nádoru ovaria v České republice. Klin Onkol 2019; 32 (Suppl 2): 2S72–2S78. doi: 10.14735/ amko2019 S72.

33. Benerjee S, Kaye SB. New strategies in the treatment of ovarian cancer: current clinical perspectives and future potential. Clin Cancer Res 2013; 19(5): 961–968. doi: 10.1158/ 1078-0432. CCR-12-2243.

34. Plevová, P, Geržová H. Vzácné pediatrické ovariální tumory a jejich genetické příčiny. Klin Onkol 2019; 32(Suppl 2): 2S79–2S91. doi: 10.14735/ amko2019S79.

35. McCann-Crosby B, Mansouri R, Dietrich JE et al. State of the art review in gonadal dysgenesis: challenges in diagnosis and management. Int J Pediatr Endocrinol 2014; 2014(1): 4. doi: 10.1186/ 1687-9856-2014-4.

36. Škarpa P. Patologie a histopatologická klasifikace karcinomů ovaria. In: Fínek J, Zikán M et al (eds). Karcinom ovaria. 1st ed. Praha: Farmakon Press s.r.o. 2019: 14–21.

37. Šišovská I, Minář L, Felsinger M et al. Novinky ve FIGO stagingu karcinomu ovaria, tuby a peritonea. Ceska Gynekol 2017; 82(3): 230–236.

38. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Světový den boje s rakovinou vaječníků. 2021 [online].Available from: https:/ / www.uzis. cz/ index.php?pg=aktuality&aid=8493&fbclid=I wAR1wShGfYxs-bIm84xHqOFkU9ImFS9Mb2To N2XernKtOyU2gFLoiS3Sam_U.

39. Poynter JN, Amatruda JF, Ross JA. Trends in incidence and survival of pediatric and adolescent germ cell tumors in the United states, 1975 to 2006. Cancer 2010; 116(20): 4882–4891. doi: 10.1002/ cncr.25454.

40. Schultz KAP, Sencer SF, Messinger Y et al. Pediatric ovarian tumors: a review of 67 cases. Pediatr Blood Cancer 2005; 44(2): 167–173. doi: 10.1002/ pbc.20233.

41. Petráková K, PalácováM, Schneiderová M et al. Syndrom hereditárního prsu a ovarií. Klin Onkol 2016; 32(Suppl 1): S14–S21. doi: 10.14735/ amko216S14.

Štítky
Dětská gynekologie Gynekologie a porodnictví Reprodukční medicína

Článek vyšel v časopise

Česká gynekologie

Číslo 3

2022 Číslo 3

Nejčtenější v tomto čísle
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se